Dvoutýdenního vyjednávání se zúčastní na 20 tisíc lidí z celého světa a cílem je nalézt společnou a hlavně právně závaznou dohodu, díky které se lidstvu podaří udržet klimatické změny na úrovni, jež nebude pro lidstvo znamenat katastrofu. Zraky veřejnosti se opět upínají na mezinárodní společenství v naději, že se podaří dospět k přelomové dohodě, kterou tak zoufale potřebujeme. V návaznosti na cíle, které definovala Klimatická konference v roce 2014 v New Yorku, bychom se měli v Paříži dohodnout na snížení globálního oteplení pod dva stupně Celsia (nejlépe na 1,5) a vyhnout se tak katastrofickým dopadům, stanovit ceny uhlíku a nastartovat rozvoj karbonových trhů. V sázce je mnoho a s příležitostmi jsou ruku v ruce i hrozby. Značným problémem je, že málokdo si přeje dohodu tak, jako Evropská unie, což vyjednávací pozici rozhodně nepomáhá. Přijde mi, že Evropská unie stále žije v jakési deziluzi, že celý svět nutně sdílí její pohled na ochranu životního prostředí a možnosti sebeomezení v zájmu celku. Zejména u zemí třetího světa bude klíčové, co jim bude nabídnuto, aby se na přijatých cílech podílely také.

V žádném případě nemám v plánu nikoho strašit, ale mezi vědci a intelektuály panuje shoda, že současná migrační krize není nic ve srovnání s případnou migrací spojenou s klimatickými změnami. Jan Hollan z Centra výzkumu globální změny AV ČR k tomu říká: „V tomto smyslu je Paříž možné chápat i jako mírovou konferenci. Je to jednání o společném problému. Péče o náš společný domov…