Soud, který by určitě nebyl pro českou justici lichotivý. Nejspíš bychom museli konstatovat, že na rozdíl od švýcarských kolegů pracují naši soudci a vyšetřovatelé pomalu, nedůsledně a v opakovaných případech nejsou schopni potrestat podle práva gaunery, kteří se obohacují na úkor celé naší společnosti. Je to ale tak jednoduché? Obávám se, že není. Čeští soudci nejsou hloupí ani neschopní. A čeští vyšetřovatelé už vůbec ne, což ostatně platí od doby legendárního rady Vacátka. Odpověď na položenou otázku tedy budeme muset hledat jinde.

Problém vyšetřování skutečně velkých podvodů a deliktů vlivných osob v České republice leží v oblasti „nezávislosti“ české policie a českých soudů. Platí totiž jednoduché pravidlo - pokud se trestný čin nezačne vyšetřovat, nemůžeme se dočkat ani soudního rozhodnutí. A vzpomeňte si, kolikrát jste se od začátku devadesátých let setkali s případem, kdy bylo nad slunce jasné, že došlo k podvodu nebo k jinému trestnému činu, a policie případ buď vůbec nevyšetřovala, nebo vyšetřování velmi záhy zastavila. Pravda, byly případy, kdy se vyšetřování „nebezpečně rozběhlo“ jako v případě pana Čunka. I tehdy se však našel způsob, jak celý proces zastavit dřív, než se dostane k soudu.

Proč tedy dokázali vyšetřovatelé ve Švýcarsku předložit v kauze MUS soudu dostatek důkazů, které umožnily soudcům vynést verdikt? Protože velmi pravděpodobně neexistují osobní vazby mezi švýcarskými vyšetřovateli a osobami, které měly z podvodů kolem MUS majetkový prospěch.  

Česká republika je malá země a osobní vazby vlivných osob se bohužel soudům ani policii nevyhýbají. Švýcarsko je svojí rozlohou přibližně poloviční, nezávislost svých soudců a svých vyšetřovatelů si ale zajistit umí. Kladu si proto jedinou otázku: „Kdy to bude umět také naše společnost?“

Ing. Kateřina Konečná, čtyřka na kandidátce KSČM do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v Moravskoslezském kraji