Není to tak dávno, kdy jsme se dozvěděli, že v délce asi 5 000 kilometrů na více než dvou milionech hektarů deštného pralesa hoří požár, který nemá v moderní historii lidstva obdoby. Zasažené území Indonésie přitom hoří už přes tři měsíce a má zcela katastrofální následky, a to nejen pro Indonésii, pro její přírodní bohatství a obyvatele, ale i pro celý svět.

Tyto požáry totiž za poslední tři týdny vypustily do atmosféry víc CO2, než zvládne Německo za celý rok. Jak velmi dlouho přitom trvalo, než jsme se o tom dozvěděli. Jak k tomu trefně poznamenává George Monbiot: „Často jsem uvažoval, jak budou média reagovat, až přijde ekologická apokalypsa. Představoval jsem si, jak se objeví stručné, senzační zprávy v televizních novinách neschopných vysvětlit, proč se tak děje a co s tím lze dělat. Pak by se moderátor obrátil na ekonomy s otázkou: „Co to udělá s cenami akcií?“, a přešlo by se ke sportu…

Co jsem ovšem nečekala, je úplné mlčení. Nyní jsme si tedy nuceni položit otázku, jak je možné, že se katastrofa takových rozměrů vůbec může udát. Pokud půjdeme pouze po povrchu, pak odpověď zní velmi nevinně – palmový olej. Koalice proti palmovému oleji vysvětluje: „Palmový olej, vyráběný z palmy olejnice guinejské pocházející ze západní Afriky, se v posledních třiceti letech stal jedním z nejpoužívanějších produktů rostlinné výroby. Je obsažen asi v polovině všech potravinářských výrobků (margaríny, tuky na smažení, majonézy, omáčky, bramborové hranolky, chipsy, sušenky, jemné pečivo, zmrzlina, čokoláda, ztužené rostlinné tuky, instantní polévky a mléka, cukrovinky, zmrzliny... obvykle je označen jen jako ,rostlinný olej’), v kosmetice (šampony, krémy, pěny na holení a mýdlo – při jehož výrobě se spotřebuje téměř 10 % celkové světové produkce palmového oleje), v průmyslových mazivech a v biopalivech...