Přestože současná vláda podá demisi, mnoho jejích kroků se minimálně v dohledné době nepodaří zvrátit. Jedním z opatření, které v Parlamentu prosadila, bylo zvýšení minimální mzdy. Ministerstvo argumentuje tím, že pomůže lidem s nízkými příjmy a nárůst minimální mzdy má podle ministerstva také zvýšit motivaci k zaměstnání. To jsou dobré záměry, se kterými pravděpodobně každý souhlasí. Je ale minimální mzda tím správným nástrojem?

Jen málokdo dnes ví, že v počátcích minimální mzdy nebyla snaha ochránit zranitelné skupiny obyvatel a pomoci jim dosáhnout vyšších mezd. Přestože dnes prezentují zastánci minimální mzdy toto opatření univerzálně jako nástroj pomoci chudým či chudobou ohroženým skupinám obyvatel, je zajímavé podívat se na to, jak o minimální mzdě mluvili její zastánci v dobách, kdy bylo toto opatření teprve v plenkách.

Na konci 19. století v USA byl rasismus zcela otevřený, všeobecně akceptovaný a dokonce podporovaný nejrůznějšími zákony, které vedly k segregaci afroamerické populace. Přesto byla nezaměstnanost Afroameričanů nižší, než nezaměstnanost bělochů a docházelo k postupnému zvyšování jejich životní úrovně. Afroameričané totiž byli ochotní pracovat i za nižší mzdy než bílí Američané. Např. na železnici bylo mezi topiči 85-90 % Afroameričanů, v dalších železničních profesích se jejich podíl pohyboval okolo 30 %. A právě tento fakt byl trnem v oku bílým odborářům, kterým se nelíbila konkurence v podobě odborově neorganizovaných Afroameričanů, kteří jim „brali práci“ a „snižovali spravedlivé mzdy“.

Dobová rasistická reklama na “humornou” masku černocha