Ta předkládá vládě koncepci rodinné politiky obsahující mimo jiné tato tvrzení: „Určujícím kritériem rodiny je trvalý vztah a hodnoty úcty, lásky a vzájemné péče. Dnešní rodina je totiž velmi rozmanitou kategorií a stále se mění. Tato rozmanitost je důsledkem komplexních a často nových životních situací, kterým rodiny čelí. Rodinu v dnešním světě tvoří jednotlivci a páry s dětmi (biologickými a osvojenými) či bez nich (neplodné či vědomě bezdětné), manželské, registrované, nesezdané, pěstounské i tzv. seskládané, často vícegenerační, a vždy nehledě na jejich pohlaví."

Konzervativní strana takovému destruktivnímu přístupu oponuje:

1. Pojem rodina má jen jeden skutečný obsah, ne několik variant. Jejím základem je manželství, tedy trvalý a věrný vztah jedné ženy a jednoho muže, jehož účelem je založení rodiny. Tu pak tvoří právě manželé a děti (nikoli nutně jejich biologické děti...). Tuto skutečnost vyvrátit nelze; počet lidí, kteří dnes z nějakého důvodu nemohou či nechtějí rodinu založit, popř. počet rodin, které se naneštěstí rozpadají, na tom nic nemění. Připustíme-li však rozmělnění pojmu, zbavujeme jej v konečném důsledku jakéhokoli významu a otevíráme cestu k orwellovskému nakládání s jazykem, což potenticálně zásadně znesnadní rodinu hájit a podporovat. Zbývá se tázat, zda právě toto není pravým účelem vytváření těchto a podobných zmatků.

2. Rodina je nejpevnějším základem společenství. Uvnitř rodiny se statisticky nejlépe buduje důvěra, získává sociální kapitál a předávají občanské ctnosti. Rodina je nejlepší továrnou na charakter.

3. Má-li mít perspektivu, musí společenství podporovat především to, co tvoří jeho pevné základy, a naopak nesmí podporovat nic, co od poznaného optima odvádí. Společenství musí podporovat všechny žádoucí vnitřní rodinné vztahy, včetně vzájemné mezigenerační solidarity.