Různí umělci se běžně vyjadřují k politice a obecně k věcem veřejným. Řada z nich ráda a často nadává na premiéra Andreje Babiše a prezidenta Miloše Zemana. Naopak nekriticky adorují Václava Havla a jeho nepolitickou politiku, která naši zemi dovedla až k blbé náladě a řečem o nevětraném pelechu. Daniel Landa má však tu smůlu, že vždy byl vlastencem husitského střihu a měl ve zvyku se k problémům vyjadřovat rázně a přímo bez obezliček a krasoslov.

Nevím, zda dnešní Landovi zavilí kritici jeho Blanický manifest vůbec četli, ale to není jen prvoplánová kritika dnešní doby. Je to předně analýza plíživé totalitarizace, která probíhá pod pláštíkem politické hyperkorektnosti i dnešních autoritářských vládních opatření. Jedná se o obranu demokracie a svobody jednotlivce. Proto, prosím, raději naslouchejme, co nám Daniel Landa sděluje. Kádrování jsme si už užili dost. Suďme lidí podle činů, a nikoliv účelových nálepek a odsudků.