Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, kolegyně, kolegové.

Já možná začnu takovým praktickým příkladem. Na mě se obrátil jeden můj známý s tím, že má hospodářskou budovu u silnice. V vzhledem k tomu, že ta silnice je součástí dálniční přípojky, tak bude potřeba tu silnici rozšiřovat. A protože ta hospodářská budova stojí těsně u té silnice, tak se začalo hrát o osud této hospodářské budovy. Byl vytvořen nákladový znalecký posudek s cenou 2,5 milionu, odečetly se roky za amortizaci, ta cena spadla na 800.000. A pak ŘSD použilo zázračný koeficient 0,3, z toho důvodu, že ta stavba je na samotě a že není součástí žádného většího celku. Takže cena za tu hospodářskou budovu, která mu byla nabídnuta jako náhrada, činí 240.000 Kč. Za což, všichni uznáte asi, nic nového nepostaví, takže bude mít pozemek bez hospodářské budovy.

A já tady ten příklad dávám právě proto, protože teď v současné době mám možnost komunikovat s ŘSD a s úřady a nějakým způsobem se snažit jednak tu cenu nějak, v uvozovkách, vylepšit, nebo zařídit nějaké jiné řešení. A já se obávám, a to je možná můj trochu dotaz, jak by dopadl, kdyby spadl do dikce tohoto zákona, do mezitímního rozhodnutí. Jestli by měl, nebo neměl zúžené pole působnosti v tomhle tom, v uvozovkách, vyjednávání, o tom, jak tenhle ten problém řešit.

Když se vrátím k tomu zákonu jako takovému, tak musím konstatovat, že bych byl nerad, aby se výstavba dálniční sítě stala jakýmsi fetišem, jakýmsi svatým grálem, kterému se má podřídit naše jednání a konání. A dokonce potlačení našich osobních práv. Ono někdy tou výstavbou dálniční sítě, jejím zintenzivňováním nedosáhneme úplně toho, čeho chceme. Já bych uvedl možná příklad z Prahy. Jak všichni víte, tak dálnice v České republice jsou projektovány paprskovitým způsobem a víceméně všechny se sbíhají v Praze. A asi všichni znáte situaci kolem Pražského okruhu, který v současnosti není dostavěn a tím pádem se mu nějaká tranzitní velká kamionová doprava Sever, Jih, Východ a Západ vyhýbá.