Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Milé kolegyně, vážení kolegové, členové vlády, pane ministře, já jsem během projednávání novely tohoto zákona dostal dva podněty, které v podstatě ukazují na to, že norma tak, jak je připravena, není úplně v pořádku a že je zapotřebí připravit pozměňovací návrhy, které do jisté míry buďto podnikatelské prostředí narovnají, anebo to necháme ve stavu, v jakém to je dnes. Ale hlavně jde o to nevyndat vlastně ze zákona o významné tržní síle nadnárodní řetězce, které v podstatě ty nekalé praktiky výrazně porušují.

Takže já si dovolím vám zde přednést dvě reakce. A ta první mluví o tom, co je ve stávajícím zákoně špatně, a druhá mluví o tom, co se dotyčný pisatel domnívá, že odpadne ochrana některých dodavatelů v rámci obchodních řetězců a, jak jsem již říkal, budou dále moci probíhat nekalé obchodníky praktiky. (V sále je obrovský hluk a velmi špatná slyšitelnost.)

Takže za prvé je zásadní navrhované znění § 3, pásma významné tržní síly, ve spojení s navrhovaným zněním § 3a, to znamená výpočet ročního obratu.

Pokud novela projde, zcela nepochybně to zhorší postavení některých subjektů, u kterých se vychází z nesprávného předpokladu, že tyto subjekty mají vyjednávací sílu, v důsledku které si mohou vyjednat takové podmínky, ve kterých nekalé obchodní praktiky nebudou vůči nim uplatňovány. Toto však neplatí v nadnárodních podmínkách České republiky, kdy například ani velký potravinářský podnik není schopen se ubránit nekalým obchodním praktikám ve vztahu k obchodnímu řetězci. Pokud by totiž tyto, byť i velké podniky, disponovaly vyjednávací silou, o které předpokládá směrnice Evropského parlamentu a Rady EU č. 219/633 ze dne 17. dubna 2019, o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v zemědělském a potravinářském řetězci, že její podniky určité velikosti disponují, samy by si i bez existence zákona, který by je ochraňoval, takovéto podmínky určitě dávno vyjednaly.

Směrnice představuje pouze minimální stupeň harmonizace, neboť jde o konsenzus členských států Evropské unie, na jedné straně těch, které v národních podmínkách žádné nekalé obchodní praktiky neregistrují a žádnou registraci nepotřebují, a na druhé straně těch, které pociťují enormní dopad nekalých obchodních praktik zejména u výrobců potravin. Jsou to země, jako je Česká republika, Slovensko, Polsko, Chorvatsko, Slovinsko, Rumunsko a další.