U televize se snažím být co nejméně. Díky Bohu jsem zdravý a mobilní, a tak mi nečiní potíže vyjet si vlakem pár kilometrů za Prahu a navštívit pamětihodnosti církevního románského stavitelství. Levý Hradec je navrch poutní místo a tak jsem měl k tomu výletu dobrý důvod.  

Komu připadá Levý Hradec delako, najde krásnou rotundu v Přední Kopanině a těm největším lenochům stačí dojít si na Vyšehrad či do Karoliny Světlé. Jinými slovy, jsem tak zahlcen informacemi z dění u nás i ze světa, že se procházet vlastně musím. Třídím si  přitom myšlenky do příslušných registrů. I tak se mi ale občas přihodí, že ty, co jsem uložil do zásuvky s cedulkou "nedůležité"  z ničehož nic vyplují na povrch.

Takto se mi vybavily události nešťastného 11.9. v americkém New Yorku. Tato vzpomínka se mi natrvalo zapsala jako vyhlášení války jedné kultury té naší a  trvá dodnes. Tehdejší český premiér Špidla okamžitě svolal tiskovou konferenci a varoval všechny, aby se střežili vytřískat z této pohromy politické body. Toho si upřímně a hluboce vážím. Naše současná vláda takovou silou nedisponuje - při jakékoli události dnešní doby pořádají poslanecké kluby a stranické výbory rychlo konference a informační masa, co doléhá na každého diváka či posluchače, nesmyslně se zahusťuje. Neboli žijeme opět ve volebním roce a kdo k čemukoli mlčí, jako by nebyl.

Osobně jsem dosti skeptický k efektu českého zpravodajství. K dobré společenské náladě jistě nepřispívá a ta zůstává, jak by řekl Václav Havel, pitomou. Jistěže tu nevolám po cenzuře, ale schopnost  uvědomit si moc médií a vyvození z toho důsledků v dramaturgii příslušné redakce není od věci.  Jsem původně knihkupcem a hudebníkem a tak se dívám na svět humanitní optikou. O to více trpím, když si vzpomenu na slova našich ctihodných kantorů, že dobyvatelé ve všem obdobích lidských dějin prve distribuovali svou kulturu (hudbu například) a kuchyni. Je to plíživé a může to být definitivní.