Občas se objeví tvrzení, že máme povinnost euro přijmout, jelikož jsme se k tomu zavázali ve smlouvě o přistoupení k Evropské unii roku 2003. Ale tento závazek byl dotčen podstatnou změnou poměrů i plynutím času.

Podstatná změna poměrů

V době vstupu našeho státu do Evropské unie bylo euro projektem společné měny. V souvislosti s řeckým dluhem se však Eurozóna bez našeho souhlasu změnila i v unii dluhovou, kde se členské státy podílí na řešení dluhů jednoho z nich. To je podstatná změně poměrů. Článek 62 Vídeňské úmluvy o smluvním právu č. 15/1988 Sb. uznává podstatnou změnu poměrů v rozsahu závazku jako důvod pro zánik smluvní povinnosti. V roce 2003 jsme povinnost řešit dluhy Řecka, Itálie a Španělska neměli. Nyní bychom ji po vstupu do Eurozóny měli.

Právní obyčej a mezinárodní smlouvou

Pramenem mezinárodního práva, kterým se řídí smlouva o přistoupení k Evropské unii, je i mezinárodní obyčej. Obyčej má stejnou právní sílu jako smlouva. V případě rozporu má přednost mladší před starším pramenem. Mezinárodní soudní dvůr v roce 1962 uvedl, že mladší obyčej má přednost před starší mezinárodní smlouvou. Ve sporu Kambodže a Thajska o budhistický chrám Preah Vihear konstatoval, že i když byla mezi Siamem (Thajsko) a Francií (koloniální mocnost dnešní Kambodži) uzavřena roku 1904 smlouva o vedení hranice po rozvodnici, dle níž měl chrám připadnout Thajsku, platí hranice jiná, kterou oba státy fakticky dlouhodobě uznávaly až do roku 1954, kdy Thajsko chrám obsadilo.