Povinné testování

Pandemický zákon umožňuje nařídit testování zaměstnanců Ministerstvu zdravotnictví formou mimořádného opatření. Nedává tuto pravomoc zaměstnavateli. Dnes je povinné testování stanoveno Ministerstvem zdravotnictví jen vůči zaměstnancům v sociálních a zdravotnických službách.

Testování je zdravotnický úkon, ke kterému nesmí zaměstnavatel zdravého zaměstnance nutit. Už vůbec jej nemůže nutit k tomu, aby se nechal testovat ve svém volném čase a za soukromé peníze zaměstnance. Odmítnutí nezákonného testování nesmí být zaměstnanci na škodu, není to důvod k výpovědi ani k snížení mzdy.

Zaměstnanec není povinen hlásit svému zaměstnanci, zda se podrobil dobrovolnému očkování. Je diskriminační, když zaměstnavatel vyžaduje testování jen po zaměstnancích neočkovaných. Pokud Ministerstvo zdravotnictví doporučuje třetí dávku vakcíny, jde o přiznání, že dvě dávky nestačí. Vakcína nechrání před onemocněním absolutně a i očkovaný může být přenašeč.

Zaměstnavatel, který tyto informace ignoruje, přiznává, že vynucování očkování testováním neočkovaných není motivováno zdravotnickými důvody. Je pak správné provést šetření, které by potvrdilo či vyloučilo možnost, že nařízení povinného testování pro neočkované zaměstnance zaměstnavatelem je důsledkem možné korupce ze strany osob majících podíl na zisku z prodeje vakcín.

Povinné očkování