1. Regulace regulací

Je třeba snížit množství právních regulací. Některé se vůbec neužívají - máme např. zákon č. 158/2000 Sb., o vyhledávání, průzkumu a těžbě nerostných zdrojů z mořského dna a o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři. Avšak zbytečné regulace obsahují i zákony, které samy o sobě jsou nutné, ale mohou byt poloviční. Příkladem zbytečné regulace je část evidence skutečných majitelů právnických osob, která nutí, aby se takto evidoval člověk - společník obchodní společnosti, který je již zapsán ve veřejně dostupném obchodním rejstříků včetně svého bydliště.

Jak tohoto cíle dosáhnout?

1.    Budeme důsledně trvat na omezení povinností. Lze vyjít i z postupu při schvalování státního rozpočtu. Chce-li totiž někdo někomu něco přidat, musí zároveň navrhnout, komu se má ubrat, aby celkové výdaje zůstaly stejné. Ministři i různé nátlakové skupiny by si rozmysleli své návrhy, pokud by s novým zákonem museli navrhnout zrušení nějakého platného zákazu či omezení.

2.    Plnou moc nad přípravou zákonů musí získat volená demokratická reprezentace. Ministr se nesmí stát loutkou ministerských úředníků, kteří nesledují zájem státu jako celku, ale jen svého rezortu. Nechceme vládu byrokratů, jak ji ukázal britský seriál Jistě pane ministře.

3.    Moc vychází podle ústavy z lidu. To není prázdné heslo, ale skutečný princip demokracie. Budeme bojovat proti vlivu politických neziskovek a jiných nátlakových skupin, které pod jakobínskými hesly o obecném blahu prosazují do právního řádu své zájmy. Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci a je nadřazena státním úředníkům. Úředník není nezávislý, ale co se bude na ministerstvu dělat a jaké právní předpisy se budou tvořit, rozhoduje vláda vzešlá z demokratických voleb, protože je jmenována voleným prezidentem a odpovědna volené Poslanecké sněmovně.