Charakter televizního poplatku

Televizní poplatek je zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích stanovená nucená platba. Jeho původ je veřejnoprávní a bývá často označován za daň. Na druhou stranu však je spravován jinak než daně. Pokud není placen, musí jej Česká televize vymáhat jako soukromoprávní dluh u soudu v civilním řízení, přičemž může chtít přirážku 10 000 Kč a soukromoprávní sankci ve formě úroků z prodlení. To potvrdil rozsudek Nejvyššího soudu z 26. 7. 2012, 33 Cdo 3370/2010, i usnesení Ústavního soudu z 19. 5. 2020, IV. ÚS 1039/20.

Naproti tomu daně, místní či správní poplatky, i dlužné sociální či zdravotní pojistné vymáhá orgán veřejné moci (zdravotní pojišťovna) sám, nepotřebuje se obrátit na soud. Ten případně až ve správním soudnictví přezkoumá zákonnost takového vymáhání. Televizní poplatek v sobě spojuje veřejnoprávní i soukromoprávní prvky.

Trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby

Trestní zákoník v § 240 upravuje trestnost zkrácení poplatku a podobné povinné platby. Pro právo není rozhodující název jednotlivých pojmů, ale jejich obsah. Byť se televizní poplatek nazývá poplatek, není poplatkem ve smyslu trestního práva, tím jsou místní a správní poplatky. Otázkou je, zda je zařaditelný pod pojem podobné povinné platby. Jako obvykle v právu na to byly dva protichůdné názory. Rozhodující je pro výklad práva názor orgánu právo aplikujícího. V tomto případě trestní soudy.