Zárodkem integrace je koalice, což je případ Spolu (ODS, lidovci, TOP 09). V koalici jsou členské strany samostatné právní subjekty a po volbách se zpravidla rozejdou do různých poslaneckých klubů. Zákon koalici podporuje jako zárodek integrace, když pro koalice přepočteno na členské strany snižuje uzavírací klauzuli. Pro dvoučlenné je to 8 % (4 % na stranu), pro tří a více členné 11 % (3,6 % na stranu a méně). Koalice může být počátek stranického sjednocení, jako v případě Křesťansko-demokratické strany. V roce 1992 kandidovala v koalici s Občanskou demokratickou stranou a 1996 se sloučily. Řada koalic se však rozpadla – Čtyřkoalice 1998-2002 (lidovci, Unie svobody, Občanská demokratická aliance, Demokratická unie).

Užší integrací je vznik nové volební strany jako samostatné právnické osoby, kde jsou kandidáti z řad spolupracujících stran, jež samostatně nekandidují, což využívá tradiční levice. Původní koalice pro evropské a krajské volby se integrovala a změnila v jedno hnutí Stačilo. V roce 1992-94 takto působila Liberálně sociální unie, kde byly členy Československá strana socialistická, Strana zemědělská, Strana zelených a Hnutí zemědělců. Tehdy zákon umožňoval v politické straně členství jiných stran. Dnes mohou být členy strany jen lidé. Jiná cesta bránící politické rozdrobenosti je, když spolupracující strany podpoří kandidátku jedné z nich a samostatně nekandidují. To je případ konzervativních sil - SPD s podporou Trikolory, PRO a Svobodných.