Pane předsedající, paní a pánové, vážená nová vládo, kolegyně, kolegové. I já si myslím, že je lepší jít volit, pane předsedo Faltýnku, prostřednictvím pana předsedajícího. Nicméně dovolte mi, abych vám tady citoval článek, který dnes vyšel od pana Schneidera na prvních zprávách a který je v té lavině názorů na tuto věc trošičku disentní čili odlišný a je docela zajímavý. Dovolte mi, abych v této souvislosti si požádal o několik málo minut vašeho drahocenného času. Ten článek se jmenuje "Slovo do pranice". Jinak to nelze nazvat, ale je nezbytné, aby v současné hysterii okolo minulostí pánů Zdeňka Ondráčka a Lubomíra Metnara zazněl i disentní, tedy nesouhlasný názor.

1. Je to dávná historie, více než čtvrt století, za co je chtějí kárat někteří ostří a nekompromisní mravokárci tálibánského střihu. Kdyby ti pánové tehdy nedej bože někoho zabili, mohli by mít dnes trest nejen odsezen, ale už i vymazán, takže by se na ně muselo hledět jako kdyby nebyli nikdy odsouzeni (a kdyby jim to přesto někdo připomněl, mohl by být kvůli porušení zákona popotahován).

2. Oba ti pánové tehdy vykonávali rozkazy jim dané, sami žádné rozkazy nevydávali. Z žádného trestného činu nebyli obviněni. A k tomu jen vzdálenou paralelu - rakouské četnictvo se před vznikem republiky jistě dopustilo vůči Čechům lecjakých hrubostí, ale české příslušníky rakouské policie převzala nová československá republika bez lustrací a mravokárných řečí. Ostatně pořádkových schopností těchto policistů záhy ruče využívala.

3. Nejapné výtky, že by se tito dva policisté měli za své činy omluvit a kát, mají další konsekvence. Platí-li, že by se měli omlouvat za to, že sloužili předchozímu režimu, neměli by se kát a omlouvat všichni ti, kteří za stejného režimu dělali kariéry, ba dokonce všichni ti, kteří ho chodili volit, aby získali výhodu nad těmi, kdo k volbám nechodili?