Kováčik (KSČM): Je to více než čtvrt století, za co je chtějí kárat mravokárci tálibánského střihu

15.12.2017 12:00

Projev na 4. schůzi Poslanecké sněmovny dne 15. 12. 2017 k návrhu na volbu předsedů stálých komisí PS PČR

Kováčik (KSČM): Je to více než čtvrt století, za co je chtějí kárat mravokárci tálibánského střihu
Foto: Hans Štembera
Popisek: Pavel Kováčik
reklama

Pane předsedající, paní a pánové, vážená nová vládo, kolegyně, kolegové. I já si myslím, že je lepší jít volit, pane předsedo Faltýnku, prostřednictvím pana předsedajícího. Nicméně dovolte mi, abych vám tady citoval článek, který dnes vyšel od pana Schneidera na prvních zprávách a který je v té lavině názorů na tuto věc trošičku disentní čili odlišný a je docela zajímavý. Dovolte mi, abych v této souvislosti si požádal o několik málo minut vašeho drahocenného času. Ten článek se jmenuje "Slovo do pranice". Jinak to nelze nazvat, ale je nezbytné, aby v současné hysterii okolo minulostí pánů Zdeňka Ondráčka a Lubomíra Metnara zazněl i disentní, tedy nesouhlasný názor.

1. Je to dávná historie, více než čtvrt století, za co je chtějí kárat někteří ostří a nekompromisní mravokárci tálibánského střihu. Kdyby ti pánové tehdy nedej bože někoho zabili, mohli by mít dnes trest nejen odsezen, ale už i vymazán, takže by se na ně muselo hledět jako kdyby nebyli nikdy odsouzeni (a kdyby jim to přesto někdo připomněl, mohl by být kvůli porušení zákona popotahován).

2. Oba ti pánové tehdy vykonávali rozkazy jim dané, sami žádné rozkazy nevydávali. Z žádného trestného činu nebyli obviněni. A k tomu jen vzdálenou paralelu - rakouské četnictvo se před vznikem republiky jistě dopustilo vůči Čechům lecjakých hrubostí, ale české příslušníky rakouské policie převzala nová československá republika bez lustrací a mravokárných řečí. Ostatně pořádkových schopností těchto policistů záhy ruče využívala.

3. Nejapné výtky, že by se tito dva policisté měli za své činy omluvit a kát, mají další konsekvence. Platí-li, že by se měli omlouvat za to, že sloužili předchozímu režimu, neměli by se kát a omlouvat všichni ti, kteří za stejného režimu dělali kariéry, ba dokonce všichni ti, kteří ho chodili volit, aby získali výhodu nad těmi, kdo k volbám nechodili?

4. Připomínání minulosti oněch pánů je sice legitimní, ale nesmí to znamenat absolutně žádné omezení jejich občanských a politických práv. Stejně jako neznamená omezení jakýchkoliv práv ani minulost jejich kritiků. U nich by se totiž mělo též uvádět, co zase oni dělali v téže době, které strany byli tehdy členy, nebo kandidáty, nebo jaké různé vysoké svazácké funkce zastávali. Pak by se teprve naplno vyjevil paradox, že některé opory tehdejšího režimu nyní kritizují tehdejší řadové policisty.

5. Když oba pánové sloužili v předlistopadových bezpečnostních sborech a vyšetřovali trestnou činnost, nikomu jejich minulost nevadila.

6. Když byl Zdeněk Ondráček členem sněmovní komise - pro kontrolu BIS, aby bylo jasno - nikomu to nevadilo. Předseda komise sám nic nekontroluje, pouze předsedá komisi, která kontroluje. Je tedy záhadou, proč prezidentského kandidáta Horáčka chytl takový amok a hovořil najednou o nějaké potupě jakýchsi symbolů a stále více se samozápalně žhavil. Možná chtěl jen oživit mýtus o jakési látkové revoluci, protože stále více lidí si uvědomuje, že pravdu má Petr Pithart, který důsledně již čtvrt století říká, že šlo o předání moci. A já jen dodávám, že se tak stalo po svazácko-státobezpečnostní akci, s níž disent jako takový neměl nic společného, pouze někteří jednotlivci. Nadto byli oba kritizovaní pánové nasazeni při jiné příležitosti, to je ale mýtotvorci Horáčkovi ganz egal.

Shrnuto sečteno, demokracie je tvrdá a někdy i poněkud nechutná, ale převážně jen těm, kterým nedošlo, že výsledky demokratických voleb pravidelně většinu obyvatel neuspokojí. Nadto jsme již v různých volebních obdobích museli strpět v různých funkcích některé opravdu výstřední existence. To všechno jsou ale lekce, které mohou být pro budování demokracie velmi obohacující, nereaguje-li se na ně hystericky, ale pouze s průhlednou snahou se zviditelnit.

Takovéto přízemní kampaně, jako kolem pánů Ondráčka a Metnara, společnost totiž rozdělují, ačkoliv to jejich protagonisté často agresivně vyčítají těm druhým. Chceme-li tedy, aby se společnost více demokraticky sžila, musíme apelovat na to, aby lidé nebyli tak cimprlich. Musí prostě něco vydržet, protože ostatní lidé zase musí vydržet je. A odstraňováním soch a zakrýváním své minulosti, ani pohoršováním se nad minulostí jiných, tu minulost nepřekonáme, jen budeme znovu a znovu opakovat ty nejtemnější chvíle. Konec citátu.

Kolegyně a kolegové, paní a pánové, dovolte mi, abych vás, nedodávaje k tomu nic dalšího věcného, pouze požádal o to, abyste i obsah tohoto sdělení, tohoho článku, než půjdete k té urně, si také promítli v hlavě, nenechali se pouze jaksi hnát na barikády tím hlavním směrem nynějšího kritického myšlení provokovaného některými prezidentskými kandidáty a některými umělci pro vlastní zviditelnění. Takových kampaní jsme tady zažili přece mnoho. A pak jsme zjistili, že i zítra vyjde slunce, a že prostě a jednoduše my jsme tady povinni sloužit k tomu, k čemu jsme byli zvoleni. Sloužit voličům, sloužit občanům České republiky. Děkuji vám za pozornost, kterou jste mi věnovali a přeji rozumnou ruku při volbách. Děkuji.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: PV

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Filip (KSČM): Přestali jsme tolerovat vládu. To je vše

6:32 Filip (KSČM): Přestali jsme tolerovat vládu. To je vše

V politice jsem už příliš dlouho na to, abych se někým či něčím nechal urazit. To bych musel být ura…