Děkuji za slovo, pane předsedající. Paní a pánové, naprosto sdílím rozhořčení paní kolegyně Dobešové, která jako dlouholetá ředitelka zemědělské školy a učiliště ví, o čem hovoří. Ale to jsem nechtěl. Já jsem chtěl jenom říci, že pamatujeme někteří z nás dobu, kdy škola a praxe byly propojeny natolik, že ten, kdo vyšel jako vyučenec nebo absolvent střední zemědělské školy nebo třeba absolvent oboru opravář zemědělských strojů a dalších oborů, které v zemědělství fungovaly a fungují dodnes, doopravdy něco uměli, učili se na svou dobu na moderních strojích, moderních učebních pomůckách moderními postupy a o to všechno jsme přišli. Nejen v zemědělství. O to všechno jsme přišli popřevratovým přístupem k učňovskému školství, obecně k technickému školství a teď pláčeme nad rozlitým mlékem. Já si myslím, že všechno, co pomůže, byť je to jen kapka v moři, byť je možné, že ty pomůcky za nějaký čas morálně zastarají, ale podívejte se, na čem se ti lidé učí teď, jak jsou morálně, technicky a já nevím jak všelijak materiálně zastaralé učební pomůcky tohoto typu v těch školách a učilištích, porovnejme si to se zájmem, který o tyto obory je, porovnejme si to s potřebou, aby zemědělství, má-li být konkurenceschopné, mělo také konkurenceschopné vzdělávání a jednoznačně si myslím, že je třeba, byť je to jenom částečné řešení, toto podpořit. Děkuji.