V totalitním Česku v padesátých letech věšeli, v šedesátých letech posílali k lopatě, v sedmdesátých a osmdesátých letech věznili. V demokratickém Česku na přelomu dvacátého a jednadvacátého století pokydali a dosud kydají mediálním hnojem.
Stačí, aby kdokoli z mocných vydal pokyn: „Spalte toho hajzla!“ a pokaždé se totiž najde nějaký „novinář“ se sníženým intelektem (odborně – debil, idiot, imbecil, kretén), který je ochoten napsat o komkoli cokoli, navzdory novinářskému kodexu, jen když bude pochválen, povýšen, či odměněn a který se chopí mediálního plamenometu a pálí a pálí.
Na vlastní kůži jsem to za posledních třicet let poznal mnohokrát. Nejrazantnější to bylo před téměř devíti lety, na přelomu let 2005 a 2006. Tehdy jsem byl jedním z nejmocnějších mužů ČSSD, předseda jejího poslaneckého klubu, předseda rozpočtového výboru, služebně nejstarší poslanec parlamentu.
Tehdejší ODS předestřela občanům svou Modrou šanci opřenou o tzv. rovnou daň, jejíž ekonomický zázrak odvodili z tzv. Lafferovy teorie, která tvrdila, že čím budou nižší daně, tím bude vyšší jejich výběr.
Svými výpočty, argumenty a odbornými názory, opřenými o největší světové ekonomické kapacity se mi podařilo „vědeckost a funkčnost“ Modré šance postupně rozstřílet a voliči i odborná veřejnost už jí pomalu přestávali věřit.
Poté, co jsem označil Modrou šanci za ekonomické tmářství, podal na mě tehdejší stínový ministr financí za ODS trestní oznámení. To však bylo odloženo, a tak následoval, jak mi potom sdělil jeden z mocných, oprávněný trest a světlo světa spatřila kauza „Kakao“, která se opírala o moji cestu do Ghany v roce 200, již jsem za své a ve svém volném časese absolvoval sedvěma podnikateli.
Celá „kauza“ byla založena na nikým a ničím nepotvrzených a nijak nedoložených tvrzeních jednoho z nich, člověka, který byl tři roky poté, co jsem se s ním na krátkou dobu potkával, odsouzen na 10 let za podvody a za příslib zmírnění trestu (což se i stalo) doslova nablil, co bylo třeba.
Celkem více než 4 500 článků, v nichž se desítky mediálních nájemných zabijáků předbíhalo, kdo si do „kakaového krále“ kopne více. Téměř všechny byly lživé, nepravdivé a vykonstruované.
Měl jsem naprosto čisté svědomí, ale už ne prostor k vyvážené diskusi. Protože jsem neměl šanci dokázat a prokázat svou nevinu rozhodl jsem se nebýt prostředkem, používaným proti vlastní straně v probíhající volební kampani a po dvaceti letech poslanecké práce jsem odstoupil ze všech svých funkcí i z kandidátky.Jako možná jediný takto vysoce postavený politik jsem se vzdal poslanecké funkce, poslanecké imunity i poslaneckého platu, byť mě k tomu nikdo nenutil, byť jsem se ocitnul ze dne na den na ulici bez jakékoli perspektivy.
Celou kauzu začala šetřit Policie ČR a přesto, že vyšetřovatelé záhy zjistili, že se jedná o nesmysly, trvalo dva roky, než byla kauza odložena s tím, že v celé kauze není nic, z čeho by mohl být kdokoli z čehokoli obviněn.
Bohužel pravda si mediálním bahnem prodírala cestu jen obtížně a jen velmi pozorní čtenáři se mohli v několika článcích, které se daly spočítat na prstech jedné ruky dozvědět, že jsem byl neprávem očerněn.
Například ČTK už 29. 6. 2006 ve svém zpravodajství napsala:„ Podle zdroje ČTK to vypadá, že peníze byly „čisté“. Zjistilo se totiž, že Kraus mluvil pravdu, když nedávno vypověděl, že si peníze půjčil a že už je také splatil – rovněž z legálního zdroje. Jsou na to potvrzení, podotkl zdroj.“ (jednalo se o zálohu na udělení licence na vývoz kakaa ve výši 1,8 mil. Kč.)
A 30. 6. 2008 se pouze na třech internetových serverech čtenáři dozvěděli, že Kraus je nevinen. Například IDnes.cz napsal: „Policejní komisař vydal usnesení, kterým tu věc odložil,“ řekla státní zástupkyně Šárka Pokorná. Podle Pokorné policisté nezjistili nic, co by je oprávnilo zahájit trestní stíhání.
Server Aktualne.cz zase napsal:Bývalý předseda poslaneckého klubu ČSSD Michal Kraus, který v roce 2006 opustil vrcholnou politiku kvůli takzvané kakaové aféře, je nevinný.“
Třetím médiem byl server Britskelisty.cz, který napsal 31. 1. 2008 poměrně obsáhlý článek s titulkem:„Dočká se Michal Kraus omluvy médií?“
Tečku za celou kauzou udělal po čase v jedné ze svých knih tehdejší předseda ČSSD Jiří Paroubek: „ V celé kauze šlo jen a jen o mediální kauzu, která měla zničit politicky Michala Krause jako jednu z klíčových osobností ČSSD ve sněmovně a uškodit sociální demokracii. Byla to naprosto cílená a „profesionálně“ odvedená likvidace.“
Když jsem se po zcela zřejmém a faktickém očištění svého jména pokusil v roce 2010 znovu kandidovat do Poslanecké sněmovny, a to z nevolitelného místa, byly z mého návratu do parlamentu takové obavy, že se opět „našel“ další mediální idiot, který tentokrát opět zcela bez důkazů a opět na základě „informace“ z jednoho nedůvěryhodného zdroje v Hospodářských novinách prohlašoval, že jsem komusi přihrál dotaci ze státního rozpočtu a za to dostal byt v Harrachově.
Zejména díky této „kauze“ mi nakonec chybělo 297 preferenčních kroužků, abych postoupil na volitelné, druhé místo kandidátky. Voliči, kteří znali mou skutečnou práci, mě preferovali navzdory pomluvám. Bohužel se našlo i těch několik, kteří se štvavou kampaní nechali odradit.
„Spravedlnosti“ jsem se dočkal až po dalším roce a půl, na sklonku roku 2011, kdy až na základě rozhodnutí Městského soudu v Praze musely Hospodářské noviny uveřejnit opravu bludů, které ve volební kampani v roce 2010 hlásaly. Učinily tak opravdu po česku. Dvěma tak malými sloupečky, kde opravily své evidentní lži a které ale mohl přečíst jen ten, který je obdařen naprosto bezvadným zrakem.
Začal se psát rok 2014 a financování sportu se opět dostalo na historicky téměř nejnižší hranici po roce 1989. Výdaje na sport se v Česku dostaly hluboko pod úroveň evropského průměru, hluboko pod financování sportu ve většině zemí EU, včetně Slovenska, kde stát na sport vynakládá proti Česku více než čtyřnásobek.
A navíc se v českém sportu začaly dít prazvláštní věci. Místo, aby všichni vrcholoví funkcionáři začali tahat za jeden provaz ve snaze získat pro český sport zoufale chybějící zdroje, začal nejprve skrytý, později však stále zřetelnější naprosto nesmyslný boj o moc.
Podivná parta „mediálních poradců“ a „marketingových odborníků“ kolem předsedy ČOV Jiřího Kejvala, z nichž někteří prošli dezinformační mediální dílnou ODS, začala vytvářet virtuální mediální aureolu ČOV, jakožto jediného bojovníka za peníze pro sport s cílem dosáhnout státem stanovené pozice nejvyšší sportovní autority v Česku, která bude ovládat mocensky a hlavně finančně celý český sport.
A zatímco začali podnikat jednostranné, s nikým neprojednané a totálně unfér kroky v rozporu se skutečnými zájmy českého sportu, vláda zatím sportovním prostředím nijak neatakovaná připravovala státní rozpočet na rok 2015, kde se vedly toliko diskuse, jestli sport dostane to, co v roce 2014, anebo méně.
Poté, co jsem publikoval několik odborných článků na téma financování sportu, požádalo mě vedení ČUS o externí spolupráci s cílem získat argumentaci pro jednání s vládou o navýšení výdajů zejména do základních článků českého sportu. Se spoluprací jsem souhlasil.
Připravil jsem řadu odborných studií, podkladů a materiálů. Při té příležitosti jsem stále více a stále častěji začal narážet na nekalé praktiky některých členů současného vedení ČOV, o kterých jsem začal psát.
A opět jsem se stal nepohodlným kritikem mocných. Nejprve přišly snahy některé mé články cenzurovat, poté po straně sdělené a tudíž nedoložitelné výhružky z okruhu mediálních poradců předsedy ČOV, že když nepřestanu, budu mediálně skandalizován.
Po zveřejnění mého názoru na www.prvnizpravy.cz (http://www.prvnizpravy.cz/sloupky/kterak-se-verejne-penize-snadno-meni-v-soukrome-zisky/) v pondělí 8. 9. 2014 pod názvem „ Kterak se veřejné peníze snadno mění v soukromé zisky“ dostaly věci rychlý spád.Už v pátek 12.9. jsem měl telefonát z LN, ve kterých se další ke všemu ochotný nájemný novinářský zabijáčekdotazoval na mou práci pro ČUS, na základě čehož vyšel v sobotu v Lidových novinách článek pod názvem „Pan Kakao“ ladí finance pro sport, který dále převzal podobný týpek pod zkratkou dkr pro server www.parlamentnilisty.cz. http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Poslancovi-prezdivali-Pan-Kakao-Neverili-byste-co-ted-dela-334874 Samozřejmě se jedná o časovou i věcnou shodu čistě náhodnou.
Samozřejmě, že hlavní náplní článku není čtenáře LN informovat o problémech financování českého sportu, o vrcholících přípravách na nesmírně důležitou odbornou konferenci na téma financování českého sportu, ale opět jen a jen na základě opakovaně vyvrácených mediálních lží (zakoupení fabriky, která neexistuje, nikdo ji nekoupil a ani koupit nehodlal, nedoložené peníze, které byly zjevně doložené (viz zpravodajství ČTK z června 2006), podezřelý nákup bytu, který vůbec nebyl podezřelý (viz Rozhodnutí městského soudu v Praze a HN dne 1.12.211), atd.démonizovat a skandalizovat moji osobu.
Je na místě se ptát. Proč asi a komu to slouží? Kdo se bojí mých zkušeností, znalostí a dovedností, které mohou pomoci získat českému sportu reálnou nikoli virtuálně mediální podporu?
Kdo se obává, že by v takovém případě zůstal ČOV opodál a tak jako ve většině normálních zemí by se staral toliko o přípravu a účast českých sportovců na OH? A tedy dělal věci, které má.
Takže bych chtěl tímto vzkázat všem, kteří mají opět tendenci mě mediální špínou umlčet, že mě tentokrát už neumlčí. Je zřejmé, že mediálním pomluvám a lžím se budu opět bránit a bude-li znovu třeba i právní cestou. A po nějakém čase opět vyhraji.
Jenže situace ve financování českého sportu je už natolik kritická, že nemohu zase čekat několik let, až se znovu ukáže, že pomluvy jsou zkrátka pomluvy a mediální lži jsou zas a jenom mediální lži.
A skutečnosti naznačují, že budu muset ještě přitvrdit.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: ČSSD
