Pořadateli této akce jsou vojenské svazy zemí tzv. Visegrádské skupiny (V4 – Slovensko, Polsko, Maďarsko a Česko). Během letošního ročníku (již osmnáctého) vystoupilo na Kriváň v sobotu 24. srpna cca 950 účastníků – nejmladšímu bylo 7, nejstaršímu 85 let. Jeden z pokořitelů 2 495 m vysokého vrcholu naměřil na svém krokoměru na trase ze Štrbského plesa celkem 16 tisíc kroků. Tolik strohá statistika.

A teď něco málo k Tatrám. Mají stále své kouzlo a přitažlivost, ale stále více o jejich podobě a životě rozhodují peníze. Srdce bolí a oči pláčí, když procházíte okolo zpřetrhaných kořenů zdravých živých stromů a zmrzačených torz kosodřeviny v místech, kde se rozšiřuje sjezdová lyžařská trať ze Soliska. Stromy a kosodřevina zde rostly desítky, možná stovky let. Teď musí zemřít, aby bylo učiněno zadost lidské zpupnosti a nenažranosti. Když se něco takového stane v důsledku přirozených přírodních procesů (vichřice, kůrovec), je hned zle a „oheň na střeše“. Když něco takového ale páchá člověk, navíc v národním parku, je to v pořádku a „klid po pěšině“. Až na Solisko a celou Mlynskou dolinou je slyšet kravál z „Guláš Cup Harley Davidson“, který se již po třetí odehrává v areálu FIS.

To ale ještě není v podstatě nic proti tomu, jak je znásilňováno a przněno úbočí masívu Lomnického štítu pod Skalnatým plesem. Proč? Aby tu vznikly nové lanovky, nové sjezdovky, nová obří parkoviště. Aby se mohlo spotřebovat víc elektrické energie na provoz vleků, večerní osvětlení a zasněžování. Aby se do prostředí okolo nás dostávalo víc chemikálií používaných při výrobě umělého sněhu.