Podle pravidla, že „tonoucí se i stébla chytá“, si pan Herman také asi spočítal, že podporou bourání vepřína v Letech u Písku, který stojí v sousedství místa, kde byly umístěny budovy tábora, získá jeho KDU-ČSL ve volbách další hlasy od dosud málo oslovené skupiny voličů. Zařadil si to do svých předvolebních aktivit a jako jediný z vlády veřejně bojuje za tento zpolitizovaný odpustek. Ono mu ale vzhledem ke klesajícím preferencím jeho strany vedle jednostranného vypovězení volební koaliční smlouvy se STAN, nic jiného nezbývá. Ostatní členové vlády, která o tom rozhoduje, převážně tiše souhlasí, aby z těchto hlasů také něco získali, ale aby si to nerozházeli s převážnou většinou voličů, kteří s tímto řešením nesouhlasí. Pokud si však uvědomí ti, kteří zatím uvažují, že ve volbách dají hlas KDU-ČSL za jakou je to cenu, tak se nenechají jeho propagandou ovlivnit. Úředník Outlý, jak už bývá u nás zvykem, vyhrožuje prezidentu Zemanovi, že když jezdí do krajů a mluví s občany, započítá mu náklady do objemu financí na volební kampaň. To by měl rovněž započítat výdaje související se zbouráním vepřína, jako součást volební kampaně i KDU-ČSL.

Podle sdělení ministra Hermana projednává vláda zbourání vepřína v utajeném režimu prý z důvodů, aby se zveřejněním nepoškozovala firma, která vepřín vlastní. Asi si myslí, že zbouráním vepřína udělá firmě a státu menší škody, než zveřejněním smlouvy. Tak se nemůžeme divit, že při takovém přístupu k hospodaření se státními prostředky, chválí jeho činnost na ministerstvu kultury i spoluodpovědný předseda vlády Sobotka. Že vláda odsouhlasila povinnost firem zveřejňovat svoje smlouvy, pokud se jedná o státní peníze a utajením porušuje zákon, to asi zde neplatí. Co je vám občané do toho, za co vláda vaše peníze utrácí, uděláme výjimku.  

Podle vyjádření ministra Hermana to vláda zřejmě schválí a vydá na to prostředky z daní občanů. Půjde tím o další miliardy, o které KDU-ČSL spolu se stranami, se kterými byla v této i minulých vládách v koalici, okrádá naše občany a dále rozděluje společnost. Už se jim povedlo vedle zvyšování státního dluhu i v neprůhledných církevních „restitucích“ stát připravit o stamiliardy, včetně půdy, lesů a nemovitostí, které nemají s církevní činností nic společného. Tyto majetky v minulosti převážně ani nepatřily církvi, byly jí také propůjčeny. A ty světské „majetky“ církve nevznikaly prací prelátů, kněží, biskupů a dalších církevních hodnostářů. Ty si zabrala církev z práce a ze strachu věřících, kterým hlavy vymývali kněží, že budou uvedeni do klatby, upáleni anebo se budou po smrti smažit v pekle. Je zajímavé, že ti, kteří takto lidi s pokřiveným výkladem bible psychicky terorizovali, (a někde se to děje i dnes), se nebáli toho, že tyto klatby dopadnou také na ně, pokud nebudou dodržovat „desatero“.