V Československu je kult, ale žádná osobnost. Ne, nebude řeč o kultu osobnosti ve státě, zatím jenom v politické straně. Uvnitř takové strany v rozhodujících otázkách platí slovo vůdce. Když se jednou ráno vyspí a prohlásí A, ten den platí A. Vyspí-li se druhý den jinak s tím, že A neplatí, pak A neplatí – až do další změny. Role osobnosti v politice, obecně samozřejmě nezastupitelná, je v takové straně dovedena ad absurdum – nic jiného, než názor vůdce v takové straně platit nemůže. Málo co přitom detekuje kult osobnosti ve straně jistěji, než když má strana v názvu jméno žijícího aktivního politika. Jistě, nezbytné to není, kult osobnosti může být úspěšně pěstován i tam, kde žádné jméno v názvu není. Ale u nás máme hezké dva příklady: Strana práv občanů – Zemanovci a Suverenita – Blok Jany Bobošíkové. Členové té první jmenované strany to říkají zcela jasně: slovo Miloše Zemana je pro ně zákon.