Konzervativní strana shledává „Vítězný únor“ jako událost, jíž negativně pociťujeme i v současnosti. Uplynulé tři dekády přinesly mnoho dobrého. Svoboda, kterou jsme z větší části obdrželi bez vlastního přičinění, pochopitelně přinesla své plody; v první řadě v podobě osobních svobod – svobody víry a vyznání, svědomí, slova a shromažďování, soukromého podnikání,… Ty byly základem obnovení politické plurality, vzkříšení občanské společnosti, možnosti cestovat. Nejvýraznějšími politickými úspěchy bylo přijetí Ústavy České republiky a vstup ČR do NATO a EU, které (přes nespornou kontroverznost řady agend, které EU podporuje…) symbolizují návrat našeho společenství domů, na Západ. To vše bylo dosaženo navzdory postkomunistickým „elitám“, kterým se postupně podařilo prosadit názor, že antikomunismus je přežitkem. Pravý opak je však pravdou.

S aktivní podporou prolhaného presidenta je u moci vláda v čele s premiérem – nomenklaturním kádrem KSČ, miliardářem v nebývalém konfliktu zájmů neobtěžujícím se věrohodným vysvětlením původu svého počátečního kapitálu, dle dostupných záznamů konfidentem zločinné Státní bezpečnosti. Komunistická strana, na jejíž podpoře je tato vláda závislá, využívá své pozice, aby ze všech sil poškozovala zájmy země. Zatím posledním výsledkem těchto snah je snížení rozpočtu na obranu o 10 mld. Kč. Jde o hazardování se spojeneckými závazky naší země prostřednictvím otevřeného odporu vůči navýšení výdajů na obranu alespoň na nezbytná 2% HDP ročně.

Již téměř rok žijeme v důsledku čínského viru v nestandardních podmínkách. Řada svobod, které jsme po Listopadu 89 získali, je omezena. Umrtvení části hospodářských aktivit ničí zejména menší firmy, jejichž majitelé jim často obětovali podstatou část svých životů. Uzavření škol devastuje vzdělávání žáků a studentů – možná nenapravitelně. Kroky vlády jsou prezentovány tak, že hlavním či dokonce jediným kritériem musí být co nejdelší život co největšího počtu lidí, v praxi však vláda opakovaně selhává (jistě ne sama) v realizaci i těch opatření, která k takto definovanému cíli mají vést – naposledy v organizaci očkování.