„Statistika nuda je, má však cenné údaje, neklesejme na mysli, ona nám to vyčíslí...“ zpívá se v písničce Jaroslava Uhlíře v pohádce Princové jsou na draka. Rád bych si vzal radu pana Uhlíře k srdci, ale nějak mi to při čtení aktuálních zpráv nejde. Ráno otevřu počítač a vidím titulek, že Česká republika je v počtu úmrtí na covid-19 čtvrtá nejhorší na světě, abych si hned vzápětí přečetl jinou zprávu, že projekt Chytrá karanténa už daňové poplatníky vyšel na téměř 752 milionů korun.

Platíme miliardy „na svojí záchranu“, abychom byli úplně nejhorší na světě? Nechci od politiků už slyšet nic o naší neukázněnosti. Neumím si ani na vteřinu představit, že gaussova křivka rozdělení pravděpodobností (ukáznění občané vs neukáznění) vykazuje u našich obyvatel nějaké diametrálně odlišné parametry než v ostatních zemích. Proto je pro mě jediné možné vysvětlení, že buď jsou české statistiky o počtu úmrtí na covid-19 vylhané, anebo je stav úrovně našeho zdravotnictví v naprosto katastrofálním stavu. Obě možnosti se musí vyšetřit.

Pokud jsou statistiky upravovány (respektive je uměle navyšován počet úmrtí na covid-19). potom jedině za účelem obohacení se osob, které mohou z těchto nafouknutých údajů profitovat. A nemluvím jen o příjemcích samotných miliard, ale i osobách, které si tímto upevňují své kariérní a profesní pozice. Anebo je to pravda, a u nás skutečně na covid-19 umřelo úplně nejvíc lidí na světě, ale to pak zakládá na okamžité pohnání k zodpovědnosti celé vlády i politiků v krajích, kteří jsou za nemocniční systém u nás plně zodpovědní.