Myslím, že existuje určitý druh normo tvůrců, v tichu pracoven, zcela odtržených od reálného života. Je jim jedno, kdo z politiků a proč si u nich práci objedná. S chutí se vrhají do díla a píší, snaží se uchopit všechny aspekty problémů, a proto modelují veškeré možné situace a šroubuje do dlouhých paragrafů.

Právníci si zoufají, občané nechápou. Právní předpis musí být stručný, jasný a hlavně krátký s jasným poselstvím, které každý adresát pochopí. Zaplevelování právního řádu tisíců paragrafů není znakem dobré práce, ale naopak znakem jejich neschopnosti vymyslet takovou formulaci, která příslušný problém obecně postihne. Kdyby tito legislativci pracovali pro zoologickou zahradu, patrně by na klecích visely cedulky: Fyzickým a právnickým osobám není dovoleno předkládat zvířatům předměty, které by vzhledem ke svým biologickým, chemickým, fyzikálním vlastnostem a charakteru příslušného živočišného druhu byly způsobilé být těmto příslušníky fauny pozřeny. To platí v pracovní dny, jakož i ve dny pracovního klidu a ve státní a státem uznávané svátky. Tento zákaz se nevztahuje na zaměstnance zoologických zahrad, kteří na základě své příslušné a doložené kvalifikace uzavřeli s těmito organizacemi pracovní smlouvu a v rámci druhu práce v ní stanovené, provádějí krmení zvířat.

Tím ovšem není dotčena jejich povinnost, konzultovat biologickou a nutriční hodnotu krmiva s příslušným veterinárním specialistou na výživu, kteří jsou této kontrole zaměstnavatelem určeni po splnění předpokladů, stanovených zvláštním zákonem. Přitom totéž se dá říci dvěma slovy. Nekrmte zvěř. Připadá vám to zvláštní, čemu se smějete? (Smích ze senátorských lavic.) Denně tady schvalujete podobné hovadiny, a vůbec vám to nepřijde divné. Teď tady hodinu poslouchám... (Upozornění předsedajícího na výrazy.) Jak všichni perou do toho zákona, ale hlasování bude zřejmě úplně jiné. A teď se dostávám konečně k meritu věci.

Ptám se jednoduše, pane ministře, přežijeme rok 2015 bez toho zákona, nebo nepřežijeme? Já tvrdím, že přežijeme! Jenom, abychom nevyměkli. Pokud vyměkneme, tak nepřežijeme! Všichni tady budou hovořit o tom, jak je to špatně, já řeknu jenom, že národní výborizace pokračuje neuvěřitelným tempem.

Já jsem na radnici od roku 1990. To, co se teď děje, už není únosné! Ministerstvo vnitra, a ne teď, už před lety, zcela rezignovalo na to, že mělo být orgánem, který měl koordinovat ostatní ministerstva. Teď si každé ministerstvo jede po své lodi, proto tady máme zákony, které navzájem nejsou vůbec nijak propojené. A proto musí být stále novelizovány, protože pak už se hoši nakonec dohodnou.

Ta prvotní příčina je ve spojeném modelu. Spojený model je příčinou těchto potíží. My samosprávě budeme dávat dotace, ale krajský úřad to bude v přenesené působnosti kontrolovat? Co je to za nesmysl? Řeknu vám jinou větu ze zákona o obcích, jestli jste si toho všimli. Tam je napsáno, že obec vydá vyhlášku samostatné působnosti o tom, jak se bude u nich sbírat, kde budou popelnice apod. Co to znamená? Může mi to někdo vysvětlit? A co když ji ta obec nevydá? Vyhláška totiž je normální bod programu a může se také stát, že v zastupitelstvu vyhláška neprojde. Mně už ji přinesli, protože teď prý ji musíme vydat. A proč bychom ji vydávali? U nás se za odpady neplatí, lidi vědí, kam mají dávat do kontejneru, které mají u baráku. Proč bychom vydávali, proboha, vyhlášku? Takže ji pravděpodobně nevydáme, čímž se zřejmě dopustíme něčeho hrozného.

Jenom mě zaujalo, co tady řekl pan kolega Martínek, že je nezbytné, aby co nejdříve byl vydán metodický pokyn. Tím – prostřednictvím pana předsedajícího – jste pane senátore prokázal, že nemůžete pro ten zákon hlasovat, protože jestli k němu musí být hned zítra metodický pokyn, tak je stoprocentně něco špatně! A kromě toho metodický pokyn nemá žádnou závaznost! To je prostě takový planc, ačkoli ministerstva používají metodické pokyny velmi ráda, ale když se jimi nikdo neřídí, tak z toho nehrozí žádný postih. Jsou tady ministerstva, která by nejraději – například ministerstvo paní ministryně Marksové – Engelsové – která by byla nejraději, kdyby zaměstnanci sociálně právních odborů byli zaměstnanci ministerstva, pouze sedící u nás. Oni, pravda, jediní díky mně nám dávají peníze, jsou tady pamětníci, tak jsem do zákona prosadil, že peníze na sociálně právní ochranu dětí hradí stát. Takže on opravdu je hradí bohatě a kritizuje nás, když je vracíme a neutratíme je. To je neuvěřitelné. Pro vás by ty peníze, které mi každý rok vracíme, by klokánkové mohli žít po několik let. A oni nás kritizují, že je neutrácíme, že jsme nepřijali dalších padesát úřednic. A my jsme je nepřijali proto, že už bychom je nikdy nemohli propustit, až státu dojdou peníze a už nám nebude dávat paní ministryně peníze, tak já už je nepropustím podle přiblblého zákoníku práce. Takže paradoxně boj s byrokracií nám byrokracii zvyšuje, to je úplně zvláštní. My tady chceme bojovat proti byrokracii a vytvoříme nový byrokratický předpis. Takže bojujme, hlasujte pro zamítnutí, když jste tady o tom pořád mluvili. Ke je ministr pro lidská práva, když se tady likviduje samospráva, že? Ten vymýšlí dvě věci, ale tady to mu vůbec nevadí, že tady dochází k totální národní výborizaci, že za chvíli už nebudeme moci rozhodnout o ničem, a to ještě tam je skryto to, že ekoteroristé, kterým to také nedáte, tak si budou stěžovat a možná vás i soudně donutit, že vy ji jim dáte, protože oni chtějí jenom zastavit dálnici D8? Oni to přeci s námi myslí dobře, protože oni jsou ti zachránci, kterých tady máme plnou republiku, pachatelé dobra, kteří lépe než my vědí, kde máme nakupovat, kdy máme nakupovat, co máme dělat, kdy máme dělat to, kdy máme dělat ono. Teď chtějí zakázat vodní dýmky, které kouří jenom kuřáci vodních dýmek. Zdá se vám to normální? To je jako kdyby v bordelu zakázali soulož. To přece je absurdní.

A my tady pro ty absurdity občas – musím říci, že senátoři ne úplně vždycky na rozdíl od poslanců – oni to opravdu nečtou. Já jsem je testoval. Ono se to totiž přečíst nedá, ani ve Sněmovně, natož tady, když to dostanete 8. prosince a dnes o tom máme hlasovat. Takže pojďme to zamítnout, tím získáme čas, pěkně si to prodiskutujeme a pak něco rozumného možná, možná, přijmeme.

Dnes jsem slyšel ráno v rádiu, pane ministře, to vás bude zajímat, prý jednomu malíři se podařilo dát do nákladů podprsenku. (Veselost v sále.) (Ministr z místa: Slyšel jsem to.) Vy jste to slyšel asi, že. A víte proč? Já vám to řeknu. Protože – a vy se mnou budete souhlasit co je státu do nákladů toho podnikatele? Vás přece zajímají ty prachy, abyste dostal daně. Takže když mu dáte čtyři procenta z příjmu, který bude mít ten internetový, tak jeho náklady vám mohou být ukradeny. To by se nám zjednodušila daňová správa, že? Jenom nevím, co by dělali daňoví poradci, protože čtyři procenta umí spočítat skoro každý. Děkuji za pozornost.