Kolik mám času, pane předsedo? Takže já také děkuji. Hrozil jsem se, aby to nebylo 99,9, to by mě jako neuspokojilo... Do televize NOVA jsem říkal, že 51 % prezidentské volby mně bude stačit, ale nic. To nechci odbočovat. Moc děkuji. Vím ten důvod, proč to tak dopadlo. Dokonce vím, i proč mě nominovali. Mysleli jste si, že když budu sedět tam, tak nebudu mít čas vystupovat, ale to se mýlíte... Víte, že to jde jednoduše, nechám se vystřídat. A budu vystupovat už 30., určitě budu vystupovat k několika úžasnostem, které sem dojdou.

Budu se snažit, jak jsem patřil k těm méně ukázněným, pan předseda mě často napomínal, když jsem mluvil déle, než se mu líbilo. Budu podobně přísný, protože teď budu já. Ale určitě se spolehněte, že mně strašně záleží na tom a strašně mně to vadí, jak je společnost rozložena naprosto zbytečně jenom proto, že má málo sebevědomí a stále hledá někde nějakého nepřítele. A Senát je takovou vizitkou. Oni na něj všichni nadávají. Ale my jsme tady od doby, co tu jsem, a platilo to od roku 1996. Vždycky jsem dával na příklad paní senátorku Gajdůškovou, která když mluvila, tak i její kolegové ze sociální demokracie odcházeli do hospody, protože ji nechtěli tak dlouho poslouchat. Ale vždycky to bylo na úrovni a kdykoliv jsem se tady s kýmkoliv hádal, dokonce i s Marksovou-Engelsovou, která je vždycky rozčílená, když jí říkám Marksová-Engelsová. Naposledy teď na konferenci o sociálním bydlení. Předvedli jsme pak účastníkům, objali jsme se tam, políbili a říkali jsme – víte, jedna věc je politická bitva a druhá věc je soukromý vztah. Ten by se do toho vůbec neměl žádným způsobem přenášet. To, že máme na různé věci různé názory, to je naprosto přirozené. Ale bohužel v naší společnosti je to obecně tak, že když má někdo jiný názor, tak ho nenávidíme a děláme všechno proto, abychom ho jakýmkoliv způsobem, včetně kriminálního, zničili.