Já budu opravdu velmi stručný. Teď jsem se málem zase rozplakal, když jsem to poslouchal, akorát že trošku nevíme, kde se nacházíme. My se nenacházíme v tom, co si tady vyprávíme. Já nevím, jestli se díváte na televizi, nebo nedíváte, tak se zkuste dívat. A dívejte se pozorně. To přece ten problém už není ani islám, ten problém není už ani, jestli je to Sýrie, Afghánistán, to je úplně jedno. Kdyby takové množství lidí přišlo, a já nebudu žádnou národnost jmenovat, mohla by to být jakákoli národnost, tak v tomto množství je ta situace neudržitelná. To je něco úplně jiného.

My se tady zabýváme jedním drobným zařízením, ale já vám zkusím prognózovat. Už skoro bývalá kancléřka, až po ní nastoupí někdo jiný – a už se na tom intenzivně pracuje, tak ze dne na den, bez jakékoli konzultace, jak už se to stalo několikrát, uzavře hranice... A zkuste si představit, co se bude dít potom. Mně to připadá, že je to povodeň, a my se chováme, jako když nám kape kohoutek. Kdybych to tak přirovnal. Ta situace je v podstatě neřešitelná!

Proč jsem se vlastně přihlásil? Mě zaujalo to pokárání Ústavního soudu, že jsme člověka z Kamerunu dopravili do letadla nějakým nehumánním způsobem, snad dokonce na vozíku pro zavazadla, což je opravdu hrozné... Akorát se ptám, jak tedy paní kancléřka dopraví do letadel pět set tisíc uprchlíků, které bude vracet, a oni samozřejmě nebudou chtít dobrovolně do toho letadla. Vy byste chtěli, když už byste se tam jednou dostali? No ani omylem, tam by mě museli dotáhnout, do toho letadla. Když už tam jsem, zaplatil jsem nevím kolik tisíc eur, tak přece proto, že někdo řekl, že jsem ekonomický emigrant – což je mimochodem kategorie, kterou neumíte definovat, je to nesmysl. Kdo to bude rozhodovat, kdo je ekonomický, kdo je jiný, komu opravdu hrozí smrt, jak tady skáče sousedovi do zahrady a kdo si tam jenom přišel pro ořechy, protože jsem zrovna nebyl doma, to je tak těžké... To my si jenom pořád myslíme, že to umíme. Ale my to neumíme.