Dobrý den, děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych tady velice rád vystoupil k tomuto bodu, ne z pozice pracovníka v sociálních službách či experta na sociální služby, resp. na jejich poskytování, ale z pozice, dejme tomu, manažerského, resp. z pozice zřizovatele, který na samosprávě část těchto služeb zřizuje, resp. i se spolupodílí na jejich financování.

Samozřejmě vnímám to, že po mně vystoupí celá řada naprosto kvalifikovaných a kompetentních lidí, kteří se budou vyjadřovat o způsobu poskytování služeb, sociálních služeb, budou se vyjadřovat o tom, jak ty sociální služby jsou kvalitně či nekvalitně poskytovány apod. Já bych se velice rád pouze zaměřil na ono financování a jejich koordinaci jako takovou.

V prvé řadě bych chtěl říct jednu poměrně zásadní věc. Když se potkávám s řediteli příspěvkových organizací či lidmi, kteří jsou za provozování sociálních služeb zodpovědní, tak mnozí z nich mi mezi čtyřma očima řeknou, že peněz v sociálních službách je poměrně dost. Toto je poměrně zásadní informace. Oni přiznávají, že těch peněz je dost, nicméně bohužel nekončí tam, kde končit mají.

To znamená na ten skutečný výkon, na to, aby ty peníze skončily právě třeba na platech poskytovatelů nebo těch ošetřovatelů anebo přímo u těch, kterým se mají sociální služby jako takové věnovat. Otázka je, zda bychom se dnes neměli spíše bavit o tom, jak ten systém vylepšit, než se bavit o tom, jak do něho nalijeme další peníze, o kterých si nejsme jisti, kde nakonec skončí, i když samozřejmě rozumím, že tady se bavíme pouze o platech jako takových. Nicméně bych chtěl skutečně vyzvat k tomu, aby ten systém jako takový byl jednodušší.