Dobrý den, dámy a pánové. Děkuji, paní předsedající, za slovo.

Já bych jenom krátce zareagoval. Protože nejsou možné faktické poznámky, tak bych krátce zareagoval na svého předřečníka pana předsedu Cogana. Já si myslím, pane předsedo, kdo zná trošku déle předsedu Tomia Okamuru i předsedu Úsvitu přímé demokracie, tak ten se nemůže ničemu divit. Ten se nemůže ničemu divit. My ty jeho lži tady posloucháme už dlouhodobě.

A samozřejmě od začátku volebního období to nabralo na své intenzitě. To, že pan předseda Okamura se nestal místopředsedou Sněmovny, že musel opustit tu svoji luxusní kancelář, že se musel vzdát toho auta s řidičem, tak to samozřejmě na něm zřejmě ponechalo nějaké následky, to se potom projevuje tady u toho řečnického pultíku. Bohužel pan předseda Okamura musí dneska žít s námi, s obyčejnými řadovými poslanci, a musí s námi sdílet místa mimo luxusní kancelář, na kterou byl uvyklý. A je to samozřejmě i vidět. Já myslím, že jste si všichni všimli, jak minulé volební období byl pan předseda Okamura ve své opoziční roli krotký. Velmi krotký. Tak samozřejmě měl toho řidiče, měl to luxusní auto, měl tu luxusní kancelář s obsluhou, tak se mu není čemu divit, že tady nezněly tyhle sáhodlouhé projevy. Mimochodem recyklované projevy, protože ten projev, který tady zazněl dneska, tak ten jsme už slyšeli stokrát. Tam nebylo nic nového. To je neustále to samý, on to čte jenom odzadu, odpředu, ze středu, tam a zpátky, ale víceméně zní pořád to samý.