Tento zákon je tady v parlamentu poměrně delší dobu, hovořili jsme zde v prvním a druhém čtení. Myslím si, že v tuto chvíli už nemá smysl o něm sáhodlouze mluvit. Já bych tady jenom připomněl některé základní body. Chci říct, že Sněmovna se tomuto zákonu věnovala poměrně intenzivně i ve výborech, ať je to výbor pro životní prostředí, tak v podvýboru ochrana přírody a krajiny, jehož jsem předsedou.

Na začátek svého vystoupení bych chtěl jenom krátce zareagovat na slova svého předřečníka pana poslance Zahradníka, který rozdělil vědce na dvě části. Já bych si to netroufl udělat, nicméně pokud už to tady zaznělo, tak bych tady z tohoto místa chtěl poděkovat zejména dvěma, kteří se o to, jak se Šumava bude dále vyvíjet a jak i tento zákon vypadá, hodně zasazovali, a to je pan profesor Bedřich Moldan a předseda stínové rady Národního parku Šumava pan docent Hruška, kteří skutečně udělali velký kus práce na tom, abychom tuto moderní normu mohli tady dnes tady mít a schvalovat ji.

Já sám považuji za nutné zdůraznit kompromisní charakter návrhu, který úspěšně vyvážil různé oprávněné zájmy a přitom vychází ze základního poslání národních parků, kterým je ochrana přírody. Ve skutečnosti je u nás ve srovnání s vyspělými státy přísně chráněn spíše menší podíl území, takže národní parky mají zásadní význam pro zachování relativně nenarušeného přírodního prostředí pro současnou i příští generace. Rozhodně by měly být uchráněny rušivých vlivů dnes i v budoucnosti a myslím si, že toto návrh zákona dostatečně zajišťuje. Chtěl bych připomenout, že je velmi dobré, že je stanoven stejný základní režim pro všechny současné a případně i budoucí národní parky, přičemž je zároveň zajištěno, že místní podmínky v každém z nich mohou být dostatečně zohledněny.