Ministr Chládek, politická sopka chrlící jeden nápad za druhým, přišel s myšlenkou povinných čipů pro školní děti. Mnoha rodičům asi takový záměr zní docela přitažlivě – kdo z maminek a tatínků by nechtěl mít díky textové zprávě v mobilu jistotu, že jeho dítě dorazilo v pořádku do školy? A když se navíc čip sváže s elektronickou třídnicí, takže hned bude jasné, kdo ve třídě je a kdo chybí, zní to jako dokonalé řešení. Bohužel jen na první pohled.

Především je zřejmé, že žádné podobné opatření nezabrání tragédiím podobným té, která se vloni stala ve Žďáře nad Sázavou – co se neodehraje za neprodyšnými dveřmi školy, může se klidně odehrát před nimi!

Dále tu máme celou řadu vážných technických i organizačních zádrhelů. Například: opravdu budou žáci procházet dveřmi jeden po druhém a přikládat čip na příslušný snímač, nebo prostě jeden otevře a ostatní projdou za ním? Pak ovšem pro školu i pro třídní knihu ten den asi nebudou existovat… Kolikrát budou rodiče blízko infarktu, když jim potvrzující SMS o příchodu dítěte do školy nedorazí? Nemluvě o tom, co bude s dětmi, které prostě jen čip zapomenou doma nebo jim ho někdo z legrace nebo ze msty někam schová či zahodí?