Cílem jakékoli politické reprezentace by mělo být tyto požadavky a limity redukovat, nikoli rozšiřovat. Přesto budou zanedlouho poslanci projednávat návrh zákona o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě. Autorem návrhu je Senát, lépe řečeno senátoři za ČSSD a KDU-ČSL, a jeho obsahem je zavedení zákazu maloobchodního a velkoobchodního prodeje v sedmi vyjmenovaných státních svátcích nebo jiných významných dnech.

Lze říci, že o nic nejde, sedm dní jsou sotva dvě procenta z celoroční prodejní doby. Dokonce i odboráři řekli, že to je přijatelný kompromis. Samozřejmě – dobře totiž vědí, že když už bude prosazen zákon zakazující prodej ve dnech a)… až g), není problém – někdy časem při projednávání nějakého podobného tématu – doplnit bod h), který na seznam zakázaných dní doplní i neděle. Vzorová ukázka salámové metody.

Za citaci stojí jediný faktický argument, který navrhovatelé napsali do důvodové zprávy: „EU klade zvláštní důraz na sladění pracovního a rodinného života. Zaměstnanci pracující ve svátek se nemohou plně věnovat své rodině, neboť v době, kdy mají jejich děti volno, pracují. Ve svátek by měla být rodina pohromadě a věnovat se, mimo jiné, rodinným záležitostem.“

Jenže návrh se týká pouze prodejen nad 200 metrů čtverečních prodejní plochy. Další vzorová ukázka, tentokrát nerovnosti před zákonem. Uvedené omezení jinými slovy říká, že zaměstnanci větších prodejen na ochranu svého rodinného života nárok mají, zatímco zaměstnanci menších ne! Asi proto, že v malých firmách nebývají odborové organizace, takže na ně mohou kašlat jak podporovatelé návrhu, čeští odboráři, tak i předkladatelé, mezi kterými nechybí bývalý předseda odborů a nyní předseda Senátu Milan Štěch.

V nerovném postavení by ostatně byli i zaměstnavatelé a senátoři se tím dokonce v důvodové zprávě chlubí: „Dopad na hospodářské subjekty, dotčené podnikatele, bude spočívat na jedné straně v omezení tržeb z prodejů ve svátek, na druhé straně v úspoře mzdových nákladů a části režijních nákladů. To se však týká jen velkých podnikatelů. Dopad na malé a střední podnikatele bude kladný, neboť zákon nepřímo omezí konkurenci od velkých podnikatelů.“ Ještě, že nenapsali, že omezí „sprostou“ nebo dokonce „nekalou“ konkurenci.

Celé je to absurdní nesmysl, další příklad sociálního inženýrství a snahy zavádět pro „lidi“ pokroková opatření, která je ochrání před vlastními chybami: Chtěl bys nakupovat o víkendu, protože přes týden od rána do večera pracuješ? Zapomeň na to, máš být doma s rodinou. Chceš jít o víkendu do práce, protože za to máš příplatky? Nenene, my dobře víme, co je pro tebe správné.

Jednoduše řečeno, do prodejní doby v obchodech stát nemá co mluvit. Pokud někdo chce nakupovat a někdo jiný prodávat, ať se poptávka setká s nabídkou. Ostatně to není tak dlouho, co média informovala o tom, že lidé pomalu přestávají využívat obchodní centra o víkendech. Je-li to pravda, přestane se dříve nebo později obchodníkům nedělní provoz se všemi extra náklady a příplatky zaměstnancům vyplácet, neboli otázku vyřeší ten proklínaný trh sám. Tak jak před lety někdo jako první zavedl čtyřiadvacetihodinový prodej, bude někdo první, kdo ho zruší.

Jsem velký příznivce politiky, která rodinám pomáhá. Tento zákon ale bohužel žádné rodině nepomůže, těm sociálně slabším, kteří i o svátcích potřebují pracovat, možná dokonce uškodí. A že by nějaký paragraf mohl lidem vštípit touhu po vyšší kvalitě rodinného života, než jakou nabízí několikahodinový víkendový pobyt v obchodním centru, tomu jistě nikdo nevěří. Takovou moc zákony nemají.