Vážený pane předsedající, vážené členky, vážení členové vlády, milé kolegyně, milí kolegové,

já jsem pozorně poslouchal dnešní obhajobu pana premiéra. A platí přece to, že způsob, jak vedeme obranu, o nás také velmi dobře vypovídá. Co jsme slyšeli v obvyklé obraně pana premiéra? Tak především relativizaci a zpochybnění toho auditu, relativizaci a zpochybnění autorů toho auditu, relativizaci a zpochybnění evropských institucí. Potom jsme také slyšeli celou řadu útoků na všechny kolem. To je obvyklý a oblíbený nástroj pana premiéra včetně toho, že s velkým gustem útočí na všechna média bez rozdílu. Pak následovalo to, co známe z jeho úst a z jeho projevů také notoricky, trochu pláč, litování sebe sama a potom také výsměch všem oponentům, výsměch všem, kteří mají jiný názor nebo se mu dovolí vzdorovat, oponovat, prostě přinášet jiný názor. Co tam samozřejmě bylo také, a je to obvyklé, schopnost se pochválit, osočit všechny ostatní tradiční a vynést sám sebe do nebe. A pak také nechyběla další obvyklá munice pana premiéra. Slyšeli jsme, že přece on je ten, kdo stojí proti imigrantům, a správně také rozezněl struny populistického nacionalismu ve vztahu k Evropské unii. To všechno pan premiér použil. Ale aby nám řekl, jak on to opravdu má se střetem zájmů, jak to opravdu je s jeho postojem vůči té zprávě, to jsme se vlastně téměř nedozvěděli. Přitom to, jak je to se střetem zájmů, zaznívá to často jako trochu floskule, už to v Poslanecké sněmovně v několika posledních letech bylo možná jedním z nejužívanějších slovních obratů, tak přece dokazuje i spor, který se odehrál v koalici o to, kdo vlastně bude odpovídat na tu zprávu auditu. Jestli to tedy mají být ti, kteří nejsou s hnutím ANO spojeni a jsou členy vlády, nebo úředníci.

To přece není normální, že se v České republice musí řešit, kdo vůbec bude na tu zprávu odpovídat. Přirozené by přece bylo, aby odpovídali ti ministři, jichž se to týká, jejichž resortů se to dotýká. Vůbec diskuse, reálná diskuse i v samotné koalici, kdo vlastně bude odpovídat, přece ilustruje velmi dobře nenormální stav, ve kterém se Česká republika ocitla.