Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.

Kolega mě hned upozornil, že jste dnes na poslance mimořádně hodní, tak toho zkusím využít, já bych vám rád totiž představil poslanecký návrh zákona. Návrh zákona, který se rodil na půdorysu Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj jako průlomová snaha rozhýbat v ČR elektronizaci a rozhýbat ji navíc způsobem, který by byl užitečný pro české občany, který by skutečně znamenal urychlení celé řady digitalizačních kroků v těch rovinách, kde to opravdu pro lidi užitečné být může. Zároveň ten zákon už v dikci svého vlastního názvu přináší reálně nový revoluční pohled na to, jak by se stát měl chovat k občanům. Všimněte si, že to je zákon o právu občana na digitální službu, nestanovuje občanům na rozdíl od mnoha jiných zákonů žádnou povinnost, dává jim ale výsadu, že pokud se rozhodnou se státem komunikovat elektronicky, pokud se sami tak rozhodnou, tak od té chvíle to stát musí brát na zřetel, musí se podle toho chovat. Tak, aby ve výsledku měl také šanci i sám sobě šetřit finanční prostředky a chovat se hospodárně. Ten zákon stanovuje celou řadu konkrétních práv v komunikaci občana se státem v elektronické podobě. To, co ve výsledku ten zákon má přinést, kromě urychlené elektronizace řady agend, je také to, že bude možné v budoucnu snáz vyplňovat všechny elektronické formuláře, protože stát se znovu nebude ptát na údaje, které jednou má k dispozici, zeptal se občanů, zda souhlasí s tím, aby stát ta data sdílel, od toho okamžiku mají úředníci povinnost je dohledat sami, sdílet je a znovu ten dotaz neopakovat. Znamená to zároveň, že pokud ten zákon bude platit, tak nebude nutné se znovu a znovu prokazovat nejrůznějšími plastovými kartičkami průkazů, protože i to bude možné dohledat v příslušných registrech a databázích, bude povinností státu, úřadů a státních orgánů, aby takové údaje sdílely a samy si je našly.