Asi nikdo z „vládních“ žurnalistů před třemi lety netušil, pod co se podepisují a k jak velkému průšvihu jejich koně cválají. Skandály, amatérismus, nesplněné sliby či každodenní lži z úst nejvyšších vládních činitelů znamenají historicky nejnižší oblibu premiéra a jeho boys and girls v očích veřejnosti. A protože novinářská branže je (až na takzvaná veřejnoprávní média) podnikáním, kde o úspěchu rozhoduje i vnímání značky, nelze se divit, že podpora „čtyřkoalice“ už není, co bývala.

Prostě když premiér lže, a všichni to vidí, i dosud aktivistický vládní novinář se zbytkem soudnosti zkrátka nemůže tuto věc pominout. Pak by se sám stal u veřejnosti lhářem. Výjimky se přirozeně najdou, ale u nich už nelze hovořit ani o náznaku elementární žurnalistické cti.