Nečerpáme z jeho odkazu. Kultura pro nás zatím není nepřátelské slovo. Jenom je jakoby den ode dne zbytečnější. Jeden z našich novodobých politiků (jeho jméno také nechci připomínat) se před lety nechal slyšet, že kultura je zboží a jako zboží se musí v kapitalismu chápat. Na základě toho se tehdy dostal do funkce ministra kultury politik s cílem zrušit ministerstvo kultury, protože kultura není záležitostí státu. Pouze podnikatelů v kultuře a zábavním průmyslu, sponzorů a donátorů. O tvůrcích se mnoho nezmiňoval. 

Kulturu národa netvoří a nemůže tvořit pouze komerční kultura. Ta je ovšem jediná, která se bez účasti státu může rozvíjet. Pokud se nekomerční kultura také pokusí o komercializaci, nestane se nic jiného, než co se už běžně děje při koncertech Pražského jara. Hlediště přeplněné hudebními neználky, protože milovníci hudby si vesměs nemohou cenu lístků dovolit. Nic proti snobům, jsou to také diváci a posluchači. Jen nesmí tvořit většinu, protože pak budeme patrně slýchat častěji Pochod Radeckého než Sibelia. 

Rádi se považujeme za jeden z nejkulturnějších národů. Bezpochyby to bývala pravda. Jenomže trochu zapomínáme na téměř trvalý exodus inteligence od konce třicátých let minulého století. Koncentrační tábory, věznění, odsun (ano – i odsun; protože prestižní soupeření české a německé kultury výrazně motivovalo kulturní rozmach), emigrace.