Kontroverzní výtvarník se do „Prádelny“ vrací po více než dvou letech, kdy na stejném místě představil svůj cyklus velkoformátových obrazů, inspirovaných dílem spisovatele H. P. Lovecrafta. Nyní nabídne návštěvníkům svoje ztvárnění archetypálních postav, které vystupují v mýtech, snech, pohádkách a od počátku lidstva obydlují ta nejtemnější zákoutí duše člověka.

Konečně takřka celá tvorba Jiřího Lhoty je ovlivněna mytologií a symbolikou zasvěceneckého okultismu i lidových vyprávění. Stejně tak jeho stínové obrazy s bolestnou intenzitou reflektují psychickou trýzeň současného moderního světa, plného nejistot, odlidštění a ztráty smyslu. Metaforicky ukazuje bázní a strachem naplněné nevědomí současného lidstva. To bývá také příčinou občasného nepochopení jeho tvorby, neboť stejně jako kultura dávného východu před královským průvodem vyhnala všechnu bídu a bolest za hradby města, aby se oko královského syna nedotklo temné tváře života, tak si i dnešní svět vyrábí masku umělého štěstí, bohatství, krásy a nekonečné prosperity, šíří pozitivní iluze, které překrývají podobu, jež nemá být nikdy spatřena. Ze zkušenosti minimálně posledního roku dobře víme, jak křehká je tato iluze a jak zoufale jsme nepřipraveni na odvrácenou stranu skutečnosti.

Lhota boří tyto světy růžových snů, dává nám nové ikony pro smrt i znovuzrození, ukazuje krásu a bolest sexuality a pomíjivost vtělení. Zároveň nabízí nové symboly, které pomáhají představit si a integrovat bolestné pravdy o našem lidském údělu. Odhaluje stejně jako Buddha, že naším největším učitelem je smrt, čímž svojí kreativitou přispívá ke kolektivnímu probuzení a snad postupné proměně světa v krásnější a lidštější místo.