Ačkoli se část liberecké veřejnosti i kolegů – pedagogů táže a jistě bude zajímat i dál, proč se vlastně samospráva (město Liberec = zřizovatel mateřských a základních škol) školám do stravování plete, odpověď je velmi jednoduchá: jde tu nejen o zdraví nynějších dětí, ale souběžně i budoucích dospělých a generace jejich dětí. A jde také o otevření komunikace mezi jídelnami, rodiči i dětmi samotnými.

Čísla o obezitě i jejích přímých a nepřímých následcích na zdraví jsou dostatečně známa, takže jen stručně – v ČR jí trpí dvě třetiny mužů a polovina žen; cukrovka, kardiovaskulární choroby, nádory aj. (www.zijzdrave.cz). Stejně tak je jednoznačné, že žádoucí a správné základy stravovacích návyků získávají lidé zejména v dětském věku a že stejně jako v jiných aspektech lidského života i zde platí pravidla o sociální reprodukci chování. Totiž že to, co děti vidí u svých rodičů, praktikují pak také u sebe a dále i u svých dětí. Vzor je zkrátka vzor, a to i ten špatný.

Zákonodárci letos do novel školského zákona a zákona o ochraně veřejného zdraví mj. vpravili obecná ustanovení o zákazu prodeje nezdravých a škodlivých potravin ve školních prostorách (automaty, bufety, kantýny). Přestože diskuze byla místy sveřepá až hloupá, nakonec z mého pohledu progresivní paragrafy prošly.