Od včerejšího uzavření volebních místností jsem průběžně na síti a čekaje na výsledky si čtu si komentáře ze všech stran. A pocity to byly všelijaké - od prvotního nedočkání, jak to vlastně dopadlo nejen ve volebním okrsku, kde jsem byla členem komise, ale i v městě, kde žiji, či v místech, kde kandidovali mí přátelé, až po zklamání, kolik lidí dění ve svých obcích zajímá ...

Na rozdíl od všech předcházejících voleb se totiž uskutečnily i volby MOJE - sama jsem byla kandidátkou na zastupitele za svou TOP 09 v Liberci. Ne že bych čekala nějaký závratný úspěch a zvolení, ale i jedno z předních míst na kandidátce jsem brala jako nesmírnou čest, závazek a projev důvěry svých stranických kolegů. A volební výsledek, ač nezvolena, mě potěšil a dojal - nejsem rodák, ani nevlastním vysokoškolský titul před a za jménem, ani atraktivní profesi, jsem jen žena středních let, která svou kandidaturou projevila vůli a odvahu dělat něco pro město, ve kterém žije, a třeba něco změnit, a přesto všechno mi svou důvěru dalo 1 513 občanů Liberce, a za to jim nepřestanu být vděčná.

Kdysi jsem jednomu příteli psala, že v Liberci jsme spíše "parta Hic" a že to sofistikované kaliště začíná o několik pater výše, až teď vím, jak moc jsem se zmýlila - to na okraj. Ne, nejsem zklamaná, spíše mi ubylo něco iluzí a přibylo o to více zdravého pragmatismu. Tolik osobní poznámky.