Dnes se hodně mluví o bezpečnostních zárukách pro Ukrajinu, ovšem téma se točí pořád dokola o vojenských aspektech garancí, které ale těžko samy o sobě něco vyřeší. Politici ze západní Evropy chtějí pro Ukrajinu v podstatě ekvivalent článku 5 smlouvy NATO, čímž se odlišují od amerického prezidenta, který takto bezpečnostní záruky nevidí. Jak uvažuje většina politiků u moci z Evropské unie? Dalo by se to shrnout asi takto:

V současné geopolitické situaci, kdy Ukrajina čelí invazi ze strany Ruska, se otázka bezpečnostních záruk stává stále naléhavější. Požadavky na větší bezpečnostní ochranu pramení nejen z potřeby zajistit územní integritu země, ale také z touhy posílit důvěru obyvatel Ukrajiny v politiku a mezinárodní společenství.

Mezi nejdůležitějšími návrhy na zajištění bezpečnosti Ukrajiny se objevují kolektivní obranné pakty, posílení vojenské pomoci a rozšíření spolupráce v oblasti zpravodajství. Jednou z nejvíce diskutovaných možností je vytvoření systému kolektivní obrany, podobného článku 5 Severoatlantické aliance (NATO), který by garantoval vojenskou podporu v případě útoku na Ukrajinu.

Další možností jsou bilaterální dohody se strategicky významnými zeměmi, jako jsou Spojené státy americké, Velká Británie, Francie a Německo. Tyto země by mohly poskytnout konkrétní výcvik ukrajinských ozbrojených sil, technologickou podporu a dodávky moderní vojenské techniky. V rámci takových dohod by mělo dojít k rozmístění vojenských sil jako odstrašujícího faktoru.

Kromě členských států NATO by mohl být do procesu zapojen i širší okruh zemí, které mají zájem na stabilitě v Evropě, jako jsou Japonsko, Austrálie a státy z regionu Visegrád (Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko). Tyto země by mohly přispět dodávkami humanitární pomoci a ekonomickou pomocí pro obnovu Ukrajiny.