Podzimní mlha dopoledne na pražském Vítkově symbolicky rámovala atmosféru dnešního stavu naší země. Nelze si nevzpomenout na slova písně "lásko mně ubývá sil, v mlhách se ztrácí můj cíl..." Pavla Bobka. Současné politické bezčasí, s mírnou nadějí po nedávných volbách, dává tušit, že příští dny, měsíce a roky nebudou jednoduché. Zodpovědná část voličů pochopila, že zemanovsko - babišovský mejdan musí skončit, protože zemi už jde o krk. Sice pozdě, ale přece. Jak říká lidová moudrost, lepší pozdě, než nikdy. Banda kolem Zemana už svými čínskými a ruskými aktivitami zcela podkopávala samotné základy naší polistopadové existence. Naše země, díky i neskutečné náhodě výsledků voleb, dostala šanci. Ještě jednu. To by si všichni účastníci budoucí vlády a sněmovní většiny, měli opakovat ve dne i v noci.

Na českou společnost se poslední roky, jak na mucholapku, lepí řada neduhů současného neklidného světa. Společnost je díky neodpovědným populistům, dezinformátorům a darebákům všeho ražení rozeštvaná, dlouhodobá mizerná úroveň obecné vzdělanosti přináší svoje tragické ovoce v podobě víry v nesmysly, za které by ještě nedávno jejich hlasatelé byli klienty psychiatrů. Ale co chcete, když se do lhaní a manipulací zapojují i lidé, kteří by za normálních okolností byli autoritami národa?

V boji proti epidemii koronaviru to předvedli v míře vrchovaté. I díky jim je dnes Česko na předních místech v úmrtnosti i nakažených. Asi těmto lidem nedochází, že nesou morální spoluodpovědnost za mrtvé a postižené. I když někdo skončí, nebo končí, ve vysoké politické funkci, nebo řídí prestižní instituci, ani po skončení angažmá není řadovým občanem. Jeho slova vždycky příznivci berou za pravdu, dezinformátoři obsah sdělení informačně zesílí. A je zle.