Od nedělních OVM je ústředním tématem otázka výše penzí bojovníkům proti totalitnímu režimu. Viditelným symbolem se stal známý chartista Jiří Gruntorád, který před úřadem vlády drží hladovku a vyzývá Mariana Jurečku k rezignaci. Jenže věc má háček. Problém nízkých penzí se neomezuje jen na komunisty, postižené oponenty jejich zločinného režimu, ale týká se řady dalších lidí.

Trochu mě zaráží, že novináři se už ani nenamáhají zjistit si pravdu a dokola omílají větu, že důchody odpůrců režimu po roce 1989 nikdo neřešil. Je to buď hloupost, nebo zlý úmysl. V roce 2011 jsme v parlamentu a následně v senátu schválili zákon 262/2011 Sb., který bojovníkům proti režimu přiznává minimální důchod ve výši průměrného důchodu, a každý ještě dostal jednorázové odškodné ve výši 100 000 korun. Není to moc, ale musím upozornit, že lidí, nejen ekonomicky postižených komunistickou zvůlí, byly statisíce a těm nikdo nedal ani pověstnou vindru.