Se stupňující se krizí české společnosti stále více na povrch vystupuje jeden zásadní fenomén, který nevěstí nic dobrého - nevěříme sami sobě, někdo to za nás vyřeší.
Příběh první - zrušení superhrubé mzdy:
Řada lidí se nechala utáhnout na nudli tvrzením, že 15procentní daň, která ze zrušení superhrubé mzdy vyskočila, bude katastrofou. "Odborné" názory, jak to blbě dopadne, šířila a šíří například jedna až hysterická ekonomka, která v neděli u Moravce netušila, že čínský covid bude celosvětový průser. O možné krizi se začalo i v našich médiích psát v pondělí. V tuhle chvíli, snad s výjimkou Mojmíra Hampla, nevidím v České republice žádného ekonoma, ale zato armádu účetních ano. Když mně dnes někdo říká, že těch 15 % daně je hrůza, jak zkolabují veřejné rozpočty, ptám se ho, jestli si myslí, že Babišova vláda, Hamáček, Maláčová, Havlíček, Schillerová a další jsou pro dotyčného lepší bankéři, než je on sám? A dodávám - nic ti nebrání dát ty peníze navíc státu, když máš potřebu věnovat je českým oligarchům a nekonečnému zástupu zlodějů a zlodějíčků. Jsem si jistý, že nikdo nedá.
Příběh druhý - politický problém Babiš vyřeší jeho kriminalizace:
Možná kilometr svazků knih už by byl sepsaný příběh pokusů odstranit Babiše z politiky pomocí prokurátora. Výsledek je zatím tristní. Babiš je v politice a doposud nemá menší preference, než získal procent v minulých volbách. Pozitivní politický příběh naši společnost nezajímá. Je zcela zaujata silou negativní emoce, kterou, kdyby náhodou ubývala, lehce přiživí parta šejdířů v hradních komnatách v čele se Zemanem. Žádný prokurátor českou politickou mizérii za nás nevyřeší.
Příběh třetí - změna volebního systému:
Tenhle příběh v těchto hodinách nabývá na intenzitě. Z dob opoziční smlouvy pochází pokus o rozdělení politického hřiště na vládu dvou part, které se budou plus minus střídat. Preference silných má řada států na světě. Pro mluví odstrašující příklady zcela roztříštěné scény, v níž se množství stran a straniček snaží, nebo naopak vůbec nesnaží, slepit vládní většinu. Pokud se úpravy systému prosadí, asi ne nyní, ale už příště ve Sněmovně uvidíte velké slepence exotů, které byste raději nikdy ani nepotkali. Jako by Volný, Okamura, Klaus mladší .... nestačili. Ale na druhou stranu - každý poslanec by měl mít voličsky přibližně stejnou sílu. A to dnes není. Každý systém má svoje pro a proti. Ale jedním jsem si jistý - žádný systém nevyřeší krizi nahoře, která bují současně i dole.
Rádi se oháníme moudrostmi o špičkách ledovců. Už zapomínáme, že každá špička, každá věž, každý osten vyrůstá ze své základny stejně jako každý strom vyrůstá ze svých kořenů. A jak dopadne strom se shnilými kořeny, snad ví každý.
Ing. František Laudát
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
