Se stupňující se krizí české společnosti stále více na povrch vystupuje jeden zásadní fenomén, který nevěstí nic dobrého - nevěříme sami sobě, někdo to za nás vyřeší.

Příběh první - zrušení superhrubé mzdy:
Řada lidí se nechala utáhnout na nudli tvrzením, že 15procentní daň, která ze zrušení superhrubé mzdy vyskočila, bude katastrofou. "Odborné" názory, jak to blbě dopadne, šířila a šíří například jedna až hysterická ekonomka, která v neděli u Moravce netušila, že čínský covid bude celosvětový průser. O možné krizi se začalo i v našich médiích psát v pondělí. V tuhle chvíli, snad s výjimkou Mojmíra Hampla, nevidím v České republice žádného ekonoma, ale zato armádu účetních ano. Když mně dnes někdo říká, že těch 15 % daně je hrůza, jak zkolabují veřejné rozpočty, ptám se ho, jestli si myslí, že Babišova vláda, Hamáček, Maláčová, Havlíček, Schillerová a další jsou pro dotyčného lepší bankéři, než je on sám? A dodávám - nic ti nebrání dát ty peníze navíc státu, když máš potřebu věnovat je českým oligarchům a nekonečnému zástupu zlodějů a zlodějíčků. Jsem si jistý, že nikdo nedá.