Na schůzce prezidentů a premiérů zemí EU v Římě zaznělo odhodlání postupovat i nadále společně stejným směrem, ovšem v případě nutnosti rozdílným tempem a s různou intenzitou.

„Budeme postupovat společně, různým tempem a s různou intenzitou, kde je to potřeba, ale stejným směrem, jako jsme činili v minulosti,“ stojí v návrhu. Text připomíná, že vyšší stupeň integrace zůstává v souladu se smlouvou otevřený i pro ty, kdo se případně rozhodnou přidat později. „Naše unie je jednotná a nedělitelná,“ stojí v dvoustránkovém návrhu dokumentu.

Je to dáno nejenom kulturními a hospodářskými rozdíly, ale i klimatickými podmínkami a tím, zda je země více průmyslová, či agrární. Vždyť například v jižních zemích Evropy, kde je více dní slunečního svitu, lze vyrobit daleko víc energie ze solárních panelů, než v zemích severních.

Studnice zbytečných nápadů

Zastánci jednotné a nedílné EU se takovému poznání brání. Evropská unie přitom rychle ztrácí hospodářskou dynamiku a v tempu růstu životní úrovně zaostává za všemi hlavními oblastmi světa. Přitom nenachází jiný recept na vlastní obtíže než rozšíření sféry vlivu a vymýšlení dalších a dalších regulací. A tak vymýšlejí další stohy směrnic, nařízení a zákonů, které jsou členské státy povinny implementovat do svých zákonů. Třeba pro ČR je rozhodně velice důležitá směrnice o tom, jak zacházet se žraločími ploutvemi na palubách lodí. Ukazuje se, že bruselští byrokraté mají bezednou studnici zbytečných a nesmyslných nápadů, naposledy ten, že nejúčinnějším způsobem boje proti terorismu je nařídit kolik nábojů smí obsahovat zásobník sportovní pistole. Jako kdyby se teroristé řídili nějakými směrnicemi a zákony EU.