Kupodivu jsme nemuseli vyplňovat žádné papíry, jediným úkolem bylo do každé hodiny zařadit výchovně vzdělávací cíl (nejlépe pochválit socialismus a vyzdvihnout jeho zářné zítřky).Tento cíl však v mé praxi nikdo nikdy nesledoval. Poté se vykázal jen celkový počet žáků,počet pionýrů a počet dětí,které navštěvují náboženství. A učilo se, nevyplňovalio se žádné množství papírů pro inkluzi a další ideologické projekty. Školství nemělo špatnou úroveň, ba právě naopak

Jinak bylo povinností asi jednou za dva měsíce přijít na školení marxismu-leninismu. Tyto chvíle se prožily  vesměs příjemně,protože pokud byl člověk unavený, tak si zde zdřímnul, pokud byl čilý, tak si opravil sešity a využil užitečně tento čas. Školení nepřipravovaly žádné projektové týmy a nevykazovala žádnou byrokracii, neživily se na něm žádné neziskovky. Dozvěděli jsme se zde, že bude hodně obilí, mnozí radostně zvolali, že se upeče chleba a šlo se domů.

Potom přišel rok 1989 a proběhlo předání moci z jedněch rukou do druhých. Školství si oddechlo, nastala klidná devadesátá léta.