Celý svět bez výjimky postihla ta hrozná čínská nemoc, nás nevyjímaje. Ať už jim utekla z laboratoře nebo je způsobena zvláštním " jídelníčkem", je to vlastně jedno. Jisté je, že způsobila nevratné ztráty na lidských životech a v podstatě lze říci i nevratné škody ekonomické. Ano dá se říci, že některé obory lidské činnosti, třeba postupně budované po mnoho let, se ve velmi krátké době podařilo prakticky zcela rozvrátit. A s tím se u nás neustále proklamují hesla jako "jsme v tom všichni ", "táhněme za jeden provaz" apod. Je třeba říci, že v tom nejsme všichni. Zdaleka ne. Existuje přece obrovská skupina obyvatel, které se ekonomické dopady této situace vůbec netýkají. Chtělo by se říci, že alespoň zdravotní riziko je pro všechny stejné. Není. Jistě má jinou šanci se nakazit někdo ve svém chabě chráněném krámku, kam dojíždí "sockou" a jinou šanci má někdo schovaný v krytu s deseti testy na covid denně nebo v útulném prostředí vládní limuziny.
Na jedné straně je zoufalství lidí, kterým bylo zakázáno podnikat a kteří se mnohdy bez naděje na úspěch perou o různé COVIDY, na druhé smích na rtech. Na jedné straně matka kadeřnice se dvěma dospělými dětmi na studiích a na druhé straně kancelář prezidenta republiky, která požaduje přidat 20 mil. Kč pro tento rok. Poslanci, senátoři, pracovníci ministerstev, ČOI, ČSÚ, magistráty, finanční úřady, správy sociálního zabezpečení, úřad vlády, pozemkový úřad, soudy, úřady práce a omlouvám se dalším desítkám, ale spíše stovkám úřadů a organizací, kterých se finančně tato korona krize nijak nedotkne. Naopak. Když už bylo navýšení mezd a jiných příjmů dříve naplánováno, tak se přeci musí splnit.
Spousta lidí z této sféry nechce nic slyšet o problémech tzv. obyčejných lidí, tedy kategorie, kterou sami tak rádi užívají. Nikoho ani nenapadne alespoň předstírat jistou sounáležitost s ekonomicky hrozivým a přitom nezaviněným stavem části společnosti. Co jsem stačil zaregistrovat, bylo jen to, že jednou Václav Klaus ml. přišel s návrhem jakéhosi snížení poslaneckých platů, či alespoň nezvyšování. Samozřejmě, že se tím nikdo nezabýval a podobné nápady jsou označovány za populismus, na rozdíl od populismu skutečného. Rovněž jsem zaregistroval, že náklady na luxusní bydlení nedaleko Pařížské ulice v Praze nejsou jediné, které stát vynakládá v souvislosti s vicepremiérkou a ministryní financí Alenou Schillerovou. Rekonstrukce její nikterak zanedbané kanceláře vychází daňové poplatníky na stovky tisíc Kč. Prostě z cizího krev neteče.
Zato se však již objevují a opakují články o zneužívání "pětadvacítky". Viník přeci musí být jasný - příživničtí živnostníci. Ne hloupé hospodaření státu, které už po únorových výsledcích státního rozpočtu, tedy bez koronaviru, věštilo pěkný průšvih. Snad by to takhle šlo i ukončit, ale ještě jedna kausa mi zde chybí. A je tak klasická pro náš klientský systém rotace kádrů. Kdosi zastával funkci ředitele ČOI za statisícový plat. Pak se znelíbil a laskavě ho kopli do zadku. Soudruh soudruha však padnout nenechá, tak mu někdo našel místo na ředitelství hygienické služby. Protože však v životě nic není zadarmo, musel tento platit řediteli výpalné ve výši minimálně 20 000 Kč měsíčně. Dotyčného však po čase přestalo bavit vyplácet tuto sumu, tak ředitele udal a je z toho mela. Moje otázka je však jiná. Jaký plat z peněz daňových poplatníků měl v nové práci tento člověk, které navíc bezpochyby nerozuměl, když mohl dát měsíčně jako prezent minimálně 20 000 Kč čistého. A navíc budeme mít „dva“ ministry zdravotnictví (Vojtěch, Prymula). Když jsou to kámoši nejvyššího, tak proč ne. Můžeme si to přece dovolit. Tak bůh s námi.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
