Celý svět bez výjimky postihla ta hrozná čínská nemoc, nás nevyjímaje. Ať už jim utekla z laboratoře nebo je způsobena zvláštním " jídelníčkem", je to vlastně jedno. Jisté je, že způsobila nevratné ztráty na lidských životech a v podstatě lze říci i nevratné škody ekonomické. Ano dá se říci, že některé obory lidské činnosti, třeba postupně budované po mnoho let, se ve velmi krátké době podařilo prakticky zcela rozvrátit. A s tím se u nás neustále proklamují hesla jako "jsme v tom všichni ", "táhněme za jeden provaz" apod. Je třeba říci, že v tom nejsme všichni. Zdaleka ne. Existuje přece obrovská skupina obyvatel, které se ekonomické dopady této situace vůbec netýkají. Chtělo by se říci, že alespoň zdravotní riziko je pro všechny stejné. Není. Jistě má jinou šanci se nakazit někdo ve svém chabě chráněném krámku, kam dojíždí "sockou" a jinou šanci má někdo schovaný v krytu s deseti testy na covid denně nebo v útulném prostředí vládní limuziny.

Na jedné straně je zoufalství lidí, kterým bylo zakázáno podnikat a kteří se mnohdy bez naděje na úspěch perou o různé COVIDY, na druhé smích na rtech. Na jedné straně matka kadeřnice se dvěma dospělými dětmi na studiích a na druhé straně kancelář prezidenta republiky, která požaduje přidat 20 mil. Kč pro tento rok. Poslanci, senátoři, pracovníci ministerstev, ČOI, ČSÚ, magistráty, finanční úřady, správy sociálního zabezpečení, úřad vlády, pozemkový úřad, soudy, úřady práce a omlouvám se dalším desítkám, ale spíše stovkám úřadů a organizací, kterých se finančně tato korona krize nijak nedotkne. Naopak. Když už bylo navýšení mezd a jiných příjmů dříve naplánováno, tak se přeci musí splnit.