Na obou úrovních byla v minulých letech zřizována centra urgentní péče, která mají za úkol člověka po úrazu ošetřit či stabilizovat. Následně by měl být pacient, pokud vyžaduje specializovaný zákrok, předán do dalšího zařízení, a to již vyššího stupně. Jen tato zařízení jsou totiž způsobilá řešit specializované zákroky.

Pokud jste na dovolené někde mimo spádový dosah velkých nemocnic a skončíte po úrazu v některé z menších nemocnic, tak Vás lékař ošetří i zabezpečí. Problém ovšem nastane, když Vám při ošetření zjistí problém, který vyžaduje specializovaný zákrok vyššího centra zdravotní péče.

Následně se ze zdravotního personálu nemocnice, která Vás přijala, stane jakési call centrum a všichni se Vás snaží dostat, často přes své známosti, do nemocnice vyšší úrovně. Důvod je ten, že legislativa není nastavena jako povinnost pro centra vyšší péče přijímat pacienty z center nižší péče. Není nastavena ani povinnost pojišťoven tuto péči zajistit. Vyšší centra často tyto pacienty odmítají, protože pro ně nejsou třeba dostatečně lukrativní.