Jako novinářka jsem se dlouhodobě zabývala problematikou organizovaného zločinu a jeho prorůstáním do státní správy a myslím, že jsem schopna k tomuto tématu a k činnosti policejních složek zaujmout celkem fundovaná stanoviska. Také mé působení ve Stálé parlamentní komisi pro kontrolu činnosti GIBS mi umožnilo se v této oblasti lépe orientovat.

Také na kauzách, kterým jsem se věnovala jako novinářka a reportérka ČT v investigativních článcích a reportážích, jsem mnohé pochopila. Pochopila jsem, jak nesmírně důležitá je policejní práce a jak je důležité, aby policie byla loajální vůči občanům, to především. Nikdy ne vůči politikům. K těm kauzám patří také kauza, kterou už dnes všichni znají pod názvem „LTO“ Pracovala jsem na ní léta. Krom desítek novinových reportáží a mnoha investigativních reportáží, odvysílaných na ČT, jsem si ověřila, že úniky informací z policejních složek, obavy či nevůle tyto zločiny vyšetřovat, účelové zásahy do jejich práce ze strany politiků, vedlo v důsledku k obrovským hospodářským škodám a ke ztrátě důvěry veřejnosti v práci policie jako celku. Pochopila jsem také jak důležitá je osobní motivace, slušnost a zásadovost jednotlivých policistů.

Ze strany PČR docházelo průběžně při „vyšetřování“ tzv. velkých kauz k zakládání speciálních vyšetřovacích týmů. Krom úniku velmi citlivých informací nepřinesly jiný výsledek, než přeřazení příliš iniciativních a slušných policistů na méně zajímavou práci, případně jejich odchod ze služeb policie. Byla jsem svědkem toho, že pokud speciální tým dospěl k závažnému odhalení a pokud sahalo tzv. do vyšších pater, byl prostě rozpuštěn. Jen v případě LTO se tak stalo celkem třikrát. Za skandální dodnes považuji, že například jeden z šéfů takovéhoto týmu tvrdil před soudem, kam si ho pozval jeden z odsouzených (jako svého svědka!!!) v souvislosti s organizováním násilné trestné činnosti, že odsouzený byl jeho informátorem. Pravda však je taková, že policista byl dlouhá léta „informátorem“ odsouzeného. Oba paradoxně totiž byli policisté a oba měli hospodářskou kriminalitu vyšetřovat. Jednalo se o miliardové úniky na obchodech s nezdaněnou naftou (LTO) a odsouzený, který opustil řady policie se všemi  tzv. výsluhami, byl celou dobu průběžně informován o postupu a výsledcích práce týmu, takže se úspěšně (nejen on) vyhýbal dopadení. Tato kauza má za sebou řadu mrtvých, nejen miliardové ztráty. Peníze skončily v rukách tzv. obchodníků a ti je mohli a dodnes mohou používat na cokoli. Například na zaplacení velmi drahých advokátů. Jeden kolega nedávno vyprávěl, že byl v šoku, když mu podnikatel jen tak řekl: proč bych platil drahého advokáta, abych se tu informaci dověděl? Mně stačí, když si zaplatím mnohem levnějšího soudce.

Podobné týmy byly založeny i v případech obchodování s „drahými kameny“, které měly ve skutečnosti cenu obrazně řečeno kamínků, jimiž si dláždili novodobí bossové obrubníky kolem bazénů, nebo cestičky mezi záhony. Na tyto kameny jim banky vyplatily miliardy. Pytlíky s nimi patrně v nich dodnes leží jako zástava. Jak se postupovalo na straně orgánů činných v trestním řízení, dobře vím a mohu ještě stále doložit. Policisté z těchto týmů buď nemohli dokončit svoji práci, těm poctivým se dokonce ztrácely doklady z tzv. živých spisů, nebo byli odvoláni, příp. byl tým rozprášen.