Vážené kolegyně, vážení kolegové. Kauzou OKD, která se mne samozřejmě bezprostředně dotýká, se zabývám dlouhá léta. Už si ani netroufám odhadnout, kolik let. Protože jsem se dostala ke slovu dnes, vlastně až poté, co zásadní argumenty už řekli moji předřečníci, tak si jenom dovolím připomenout ještě pár dalších. Ale připomínám zároveň, že toto všechno, co jsme slyšeli jak od mého kolegy Josefa Hájka, který má perfektní přehled a perfektně připravenou řeč, tak od kolegy zleva, od kolegy Grebeníčka. To jsou věci, které v podstatě byly zveřejněny už někdy před 12 lety.

Některé z nich sice zveřejněny měly být, ale nebyly. Když jsem natočila reportáž na téma privatizace OKD a privatizace bytů OKD, kterou jsem několikrát podle pokynů vedení té skupiny reportérů přepracovávala, protože se jim neustále zdála ne úplně v pořádku, pořád tam byly nějaké obavy, abych se někoho nedotkla a abych snad někoho neurazila, tak jsem ji několikrát přepracovala. Nakonec z mých původních několika hodin, kdy se objevilo už ono dnes už známé a i mediálně prezentované tvrzení, že tehdejší hejtman Severomoravského kraje bral neomaleně tři miliony za svoji účast v dozorčí radě, že bohužel i kolegové, i odbory tam měly svého zástupce, který místo aby hájil zájmy zaměstnanců OKD, tak si tam přihříval svoji polívčičku, pravda už jenom za jeden milion nebo plus minus jeden milion. Rozhodně podstatná část těch informací už byla k dispozici.

Já jenom nechápu, jak je možné, že celá ta léta přece všichni věděli, co se stalo za zločin. Všichni věděli, co se tady kolem OKD, kolem privatizace OKD, kolem toho, čím si procházejí i ti obyvatelé bytů na severní Moravě, kdy nevědí, jak vlastně dopadnou, jestli zítra budou mít ještě střechu nad hlavou, protože neutáhnou finančně neustále se zvyšující nájemné ze strany firem pana Bakaly, prostě celá ta záležitost je 25 let na stole, když to zjednoduším.

Chci jenom připomenout, kdo nám to sem přišel privatizovat. Pan Bakala. Kdo je pan Bakala? Pan Bakala - nevyučený nebo nedoučený krejčí z Opavy, který emigroval, tam si dodělal nějakou školu v Kanadě a vrátil se nám sem radit, byl poradcem tedy u tehdejšího prezidenta Václava Havla spolu s několika samozřejmě dalšími poradci, ale přijel radit, jak máme tu privatizaci uchopit, jak to máme všechno tady privatizovat. Dělal překladatele, tlumočníka těm, kteří přijeli z té tehdy obdivované ciziny, ze západu nám říkat, jak privatizace má proběhnout. On dělal tlumočníka například při pokusech o privatizaci Litvínova. Nebyl to nikdo, kdo by přijel a měl - on byl tak trochu podobný Viktoru Koženému, ale nebyl to nikdo, kdo by přijel a měl u sebe balík peněz, se kterými by mohl jít a něco koupit. Něco tak velkého, jak byly doly OKD, už vůbec ne. Prostě dopadlo to tak, jak to dopadlo. Uplynulo mezi tím několik let a pan Bakala se stal vlastníkem nejenom dolu OKD, ale stal se i vlastníkem jakéhosi bonusu, který mu tam tehdejší vlády velkoryse přihodily. Když už ses tak obětoval a privatizoval jsi OKD, tak tady máš ještě navíc. Přesně ty firmy, které tady před chvílí - ne před chvílí, ale před několika dny - uváděl kolega Hájek. A jako součást toho byly i byty OKD.