Opět se slibuje modré z nebe, suchá voda a oheň, který nepálí - až s úžasem sleduji, co představitelé některých partají dokáží vůbec vypustit s pusy.

No nic, taková už je kampaň, její cíl je jasný – oslovit a přesvědčit, co nejširší okruh voličů k podpoře té, či oné politické strany, nebo uskupení. Co je ale pro mě zarážející, jsou reakce samotných voličů, s kterými jsem dennodenně konfrontován. Mám rád přísloví, jsem přesvědčen, že skrývají moudrost předků, jedno z nich nám říká: „Jen blázen se spálí dvakrát o stejná kamna“ a já musím bohužel konstatovat, že dobrá pětina našeho národa se bude asi muset propálit až na kostrč, než si uvědomí, komu zase sedá na lep.

Jsme svědky vzestupu uskupení vedených úspěšnými byznysmeny, kteří slibují, jak dají jakoby mávnutím kouzelného proutku rázem vše dohromady. Copak jsme to ale již nezažili v minulosti? Vždyť to jsou necelé čtyři roky, kdy jsme byli svědky obrovského úspěchu Véčkařů vedených pány Johnem a Bártou, první do té doby populární investigativní novinář a druhý veleúspěšný podnikatel, pro kterého je půl miliónu, asi jako pět set pro nás ostatní – řečeno slovy prvního z pánů při soudním projednání údajné korupční kausy toho druhého. I tehdy se neslo řadami voličů přesvědčení, že se konečně našel někdo, kdo je lidově řečeno „za vodou“, nemá tedy potřebu se obohacovat a dá to tady jistě dohromady, bude bojovat proti korupci atd. – jaký však byl výsledek? Budu-li velmi slušný tak to označím za diletantství toho nejhoršího zrna, protkané ostudnými aférami s nechutným pozadím.