Podle posledních českých statistik zachází institut manželství na úbytě. Lidí žijících v manželském svazku je už méně než polovina, zatímco před deseti lety byla sezdaná naopak více než polovina Čechů.
Češi si zvykli po vzoru jiných zemí na soužití „ na hromádce“, „na psí knížku“, „bez papíru“ či chcete-li odborně v konkubinátu. A tvrdí, že k lásce manželství nepotřebují. K lásce samotné skutečně ne, ale ke stabilitě svazku, jehož primárním úkolem bylo, jest a bude přivádět děti na svět a vychovávat je v láskyplném, pevném a podnětném prostředí, ano. Bez oddacího listu jistě lze žít pohodlně, ale ruku na srdce, o pevném poutu nemůže být řeč.

Manželský slib není klišé. Muž a žena při tomto aktu vyjadřují po zralé úvaze a dobrovolně vzájemné odevzdání se a přijetí toho druhého. Slibují si lásku, úctu a věrnost. Jsou to tak silné hodnoty, že je s podivem, že si tolik lidí neváží závazku toho druhého neopustit. Křesťanské hodnoty jsou pro manželství.